Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

24

Zahnul jsem za roh a šel ke svému pokoji, ale zarazil jsem se v půlce cesty, když jsem spatřil, že před mými dveřmi někdo stojí a klepe na ně.

Z bližšího pohledu jsem zjistil, že je to Changbin. Hrklo ve mně. Lekl jsem se, že něco ví. Že to všechno prasklo.

Přistoupil jsem k němu a poklepal mu rameno, abych na sebe upozornil.

,,Ahoj. Co chceš?" měl jsem pocit, že můj hlas zní proviněně. Avšak jsem se co nejvíce snažil chovat normálně.

Changbin si ruce strčil do kapes od mikiny a zatvářil se, jakoby chtěl být všude možně jenom ne tady. No, já bych za to byl celkem rád.

,,Hele, máma mi volala a řekla mi, aby jsi jí taky zavolal. Prý jsi psal nebo volal jenom jednou."

A co bych jí jako měl říct? ,,Ahoj mami, mám se tu skvěle, díky že jsi mě sem proti mé vůli poslala."

Nebo co by říkala na to, že jsem se tu seznámil s jedním klukem, u kterého si ani nejsem jistý, jaký vztah mezi námi je.

Ale chtěla, ať se seznamuji s novými lidmi. Takže by si neměla stěžovat.

No, říkat jí to rozhodně nebudu.

,,Tak zavoláš jí?" zeptal se netrpělivě Changbin.

,,Jo," odpověděl jsem otráveně a odemkl dveře mého pokoje.

,,Počkej," Changbin zatlačil rukou na dveře. ,,Odkud jsi to šel? Z jídelny jsi se vypařil jako pára nad hrnecem."

Sakra. Co teď? Rychle. Mysli! Mysli!

,,Já jsem... Mn... Já jsem šel od jednoho kluka. Seznámili jsme se při té hře," to by snad mohl spolknout. A zas taková lež to nebyla. Až na to, že s tím klukem jsem se seznámil o trochu dřív.

,,Aha. Tak to jo."

Najednou se mi v hlavě zrodil nápad. Naprosto debilní nápad.

,,Hele... A co ty a Chan?" Tohle byl celkem risk. Hlavně se u toho tvářit nezaujatě. Jenom mě zajímalo, zda Changbin stále jede po Chanovi.

,,Proč se ptáš?" nasadil svůj protivný hlas, který používal vždy, když se mu něco nelíbilo nebo byl podrážděný. Takže já jsem u něj asi ani jiný tón hlasu nezažil.

,,Jen tak. Říkal jsi přece, že se ti líbí a že by mezi vámi mohlo něco být."

Changbinův výraz zvedl čím dál tím víc, až mi to zase žačalo nahánět trochu strach. Nepatrně jsem couvl dál do pokoje a pevněji sevřel kliku dveří.

,,Teď se moc nebavíme. Říkal mi, že teď má nějaké osobní problémy. Ale jinak je všechno v pořádku."

Opět jsem se začal cítit provinile. Brácha byl pěknej hajzlík, ale nelíbilo se mi, že mu takhle lžu.

I když... On mě zase nemá fackovat. Takže by mi to mělo být jedno.

,,Já už fakt musím jít," Changbin se začal vzdalovat od pokoje, čímž dal jasně najevo, že tenhle rozhovor skončil.

,,Hm. Čau," zabouchl jsem za sebou dveře a rozhlédl se po místnosti. Nic jsem nehledal, byl to jenom takový reflex.

Přešel jsem k velkému francouzskému oknu a podíval se ven. Byla už tma, avšak sjezdovky byly osvětlené.  Zahlédl jsem několik lyžařů a skupinku snowboardistů, kteří v rukou drželi červené světlice a sjížděli téměř synchronizovaně kopec.

V ten okamžik jsem zalitoval, že neumím lyžovat. Byl to jenom takový sekundární pocit, ale i tak se mnou prohnal jako uragán. Peníze na půjčení lyží od mámy stále mám.

Ne, to ne. Nebudu tam přede všemi přece dělat šaška. Ani oblečení nemám. Zatřepal jsem hlavou a vydal se do koupelny vyčistit si zuby. Ještě jsem se převlékl do oblečení na spaní a postavil se před zrcadlo. Pohledem jsem spočinul na své obvázané paži. Zítra s tím asi budu muset zajít na ošetřovnu, aby mi to zkontrolovala. Už mě nebolela, akorát když jsem udělal nějaký špatný pohyb, tak mi tam škublo. Zapřemýšlel jsem, jestli bych o tomhle neměl říct mamce. Asi raději ne. Ještě by začala vyšilovat, že jí tam mlátí syna a Changbina by seřvala, že na mě nedává pozor. 

Mamka o naší rivalitě neví. Samozřejmě, sourozenci se sem tam pošťuchují nebo se poperou. Ale to, že se oba ve škole vzájemně ignorujeme a chceme, aby ten druhý nebyl náš sourozenec, to netuší. Ježiš, ještě kdyby zjistila že mě Changbin praštil. 

Raději jsem na to přestal myslet, vyčistil si zuby a hodil sebou do postele. Všiml jsem si, že mi bliká kontrolka na telefonu. Zřejmě mi psal Seungmin nebo volala máma. Nechtělo se mi odepisovat ani jednomu, tak jsem si jejich zprávy prohlédl z horní lišty. Seugmin psal, ať mu pak zavolám a od mamky mám jeden zmeškaný hovor.

Pak tu byla ještě zpráva od Chana, která přišla před několika minutami.

_daddy.chan_ : dobrou noc

Uculil jsem se jako blbec. Byla to maličkost, ale zahřálo to u srdíčka. Je příjemné mít pocit, že někomu stojím za to, aby mi popřál dobrou noc.

nerd.lix: tobě taky

Vypnul jsem telefon, zabalil se do deky, zhasl světlo a ponořil se do říše spánku.

Nelekli jste se na začátku?

Ich liebe dich :D