Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

13

Chan

Stál jsem u dřezu a umýval po všech nádobí. Samozřejmě že zde měli myčku, ale za trest to dali vše umýt mě.

Taemim, ten co srazil Felixe, musel uklidit ten nepořádek a ještě vytřít celou jídelnu. Ne že by v tom byl nějaký mistr. A pan Liu si sedl do rohu kuchyně a četl nějaký westernový román.

Za to já celou tu dobu během umývání myslel na Felixe.

V té jídelně jsem se prostě neudržel a Taeminovi jednu vrazil. Chtěl jsem zasáhnout dříve a zabránit tomu, aby Felixovi jednu vrazil.

Až pak ke mně přijde, budu ho po té tvářičce muset pohladit. Třeba i dát pusu, jestli se nechá.

Ale furt z hlavy nemůžu dostat ten okamžik, kdy Felix spadl do střepů. Byl jsem tedy v zápalu boje, ale i tak jsem to viděl.

Chudáček.

,,Mám to utírat?” zeptal se někdo, kdo stál vedle mě a já si ho nevšiml.

Pootočil jsem hlavu a spatřil tmavé oči a tváře s pihami. A jednu tvář zdobila modřina, která začínala nabírat všemožné barvy.

Měl jsem největší chuť ho obejmout. No pak jsem si všiml, že svoji mikinu drží v rukou a jeho paži zdobí obvaz. Bylo mi ho několikanásobně líto.

Pak mi došlo, že se na něco ptal. ,,Cože jsi říkal?”

,,Jestli mám uklízet to nádobí,” ukázal na mokré talíře a příbory.

,,Asi jo. Učitel Liu ti nedal žádné instrukce?” podíval jsem se přes Felixovo rameno na učitele. Ten byl naprosto začtený do knihy. Ani si nevšiml, že přišel Felix.

,,Ne, nedal.”

,,Hele, ale vždyť si tě ani nevšiml. Můžeš jít rovnou na pokoj. Tu ruku by jsi stejně neměl namáhat,” opatrně, aby ho to nebolelo, jsem mu paži přes obvazy pohladil.

Na vteřinu ztuhnul, ale pak ucuknul a rozhlédl se, jestli nás někdo nepozoruje.

,,Promiň,” svoji ruku jsem stáhl zpátky a vrátil se k mytí nádobí.

Felix se bez řečí chopil utěrky a začal utírat nádobí.

•••

Po celou dobu mezi námi bylo celkem trapné ticho.

Párkrát jsem se na Felixe podíval a zkoušel zachytit jeho pohled.

Ani jednou se mi to nepovedlo. Mermomocí se vyhýbal očnímu kontaktu.

Taky doufám, že za mnou v devět hodin přijde. Chci si s ním pořádně promluvit. Všechno si vyjasnit.

Hádám, že je z toho pořádně rozhozený. Asi z toho důvodu se se mnou nebaví. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou.

Položil jsem poslední talíř na odkapávač a vypustil vodu.

Vypadalo to, že Taemim si ještě stále dává rande s mopem na vytírání.

Felix všechny talíře poskládal do tří komínků a složil utěrku.

,,Tak asi máme hotovo, ne?” podíval jsem se na hodiny. Půl sedmé. Řekl bych, že jsme to stihli v rekordním čase.

Pan Liu byl stále začtený, tak jsem k němu jenom došel a oznámil mu, že máme hotovo.

Jenom na momentík zvedl hlavu od knihy, aby to zkontroloval a pak nás propustil.

Felix se automaticky rozešel směrem, kde má pokoj, avšak já ho chytl za zápěstí a zastavil ho.

,, Počkej,” počkal jsem, až se otočí a podívá se na mě. ,,Je mi líto, co se stalo. Taemim je hroznej debil.”

Dívali jsme si do očí. Byla to velice zvláštní chvíle.

A pak skončila.

Pustil jsem mu ruku, ale i tak z něj nespouštěl pohled.

,,Tobě to nemusí být líto. Ty za to nemůžeš,” řekl poněkud smutněji. Pak se otočil a odešel.

Já tam jenom stál. Proč mám takový pocit, že se ještě stalo něco po tom, co odešel z jídelny? Něco ho trápí...

Ahoooj💚 další kapitola je tu 😄 (applause 👏)

Napsala jsem to z pohledu Chana, aby jste si udělali obrázek, jak to vnímá on. No... Musím říct, že i já jsem z něj překvapená😳

Nicméně, chci Vám poděkovat, že se nám podařilo přesáhnout hranici 1k přečtení. Moc děkuju. Když jsem to uviděla, málem jsem vyskočila do stropu.
Takže tuhle kapitolu můžete brát jako menší dárek ☺

(By mě zajímalo, kdo si ten popisek přečetl celý :D)

Hezkou sobotu