War of the wolves

6. Kapitola

Když jsem se druhý den probudila a dobelhala do jídelny, teta na mě už čekala. Nandala mi na talíř několik palačinek a počkala, než dojím. ,,Můžeme vyrazit?“ zeptala se s širokým úsměvem. Škola! Uvědomila jsem si. Přikývla jsem a společně s tetou jsme se vydaly ven. Teď, když jsem o vlcích věděla a oni se už nemuseli skrývat, potkávali jsme je téměř na každém kroku. Doběhli jsme na mýtinu, kde už čekali ostatní. S Julii jsme na sebe mrkly a Jonathan na mě vrhl úsměv, který naznačoval: Připravil jsem si malé překvapení, ze kterého asi nebudeš nadšená… Posadila jsem se na trávu vedle Julie a zeptala se; ,,To je ten Jonathan vždycky tak otravný?“ ,,Ani ne, ale když ho něco popadne, tak ho mají všichni plný zuby,“ odpověděla Julie. Teta si stoupla před nás a začala vykládat: ,,Takže dneska si procvičíme obraná kouzla a štíty, rozdělíme se do dvojic, Julie bude s Randym, Emily s Jonathanem a Ellie se mnou.“ ,,Teto, nemůžu být s někým jiným?“ zeptala jsem se prosebně. Teta Lisa na mě vrhla nesmlouvavý výraz a já pochopila, že nemám na výběr. ,,Pro Emily, která s magií nemá zkušenosti, pro vás jako připomínku, štíty se dělají tak, že si představíte barvu, která je pro vás příjemná, nebo uklidňující, pak zvednete ruce nad hlavu a představíte si tu barvu, jak vás obklopuje. Ruce dáte obloukem dolů, a pokud se budete dost snažit, vytvoříte štít. Je vám to jasné?“ Ostatní horečnatě přikyvovali, já se přinutila lehce kývnout… ,,Budete cvičit tak, že nejprve jeden pošle na druhého lehké útočné kouzlo a druhý mu jej vykryje štítem, až řeknu, vyměníte se, Emily ty budeš krýt první,“ řekla a ukázala na mě. ,,Možná to bude trochu bolet,“ varoval mě Jonathan a než jsem stačila zareagovat, poslal na mě kouzlo. Tvrdě jsem spadla do trávy na záda a cítila prudkou bolest v hrudníku. Do háje! Postavila jsem se a koukla na Jonathana. Poslal na mě další kouzlo, tentokrát jsem to však čekala a vykryla jsem ho štítem. Když štít, zmizel, ucítila jsem, jak mě opouští síla. Co má zase být tohle? Jonathan na mě vyslal další kouzlo a já znovu vytvořila štít. Tentokrát jsem si štít pořádně prohlédla a zjistila, že je žlutý. Počkat, nezapomněla jsem si představit barvu? Napadlo mě, ale dál jsem o své chybě nepřemýšlela, jelikož Jonathan po mně vrhal další a další kouzla. Za chvíli jsem si začala připadat unavená a přála si, aby nám teta dala přestávku. Bohužel, tetu něco takového ani nenapadlo. Každému nám říkala, jak jsou naše štíty na nic, a že nevydrží ani chvíli… ,,Dobře, teď se vyměníte,“ rozhodla a řekla mi, jak se používá jednoduché útočné kouzlo. Koukla jsem se na Jonathana a vyslala na něj kouzlo. On jen mávl rukou a mé kouzlo odrazil. Je tak otravný… ,,Moc ti to nejde co?“ zeptal se mě s úšklebkem. ,,Hele, radši si nech ty kecy,“ obořila jsem se na něj a poslala další kouzlo. K mému překvapení to však nečekal a kouzlo ho odhodilo několik metrů ode mě. Vstal a díval se na mě s překvapeným výrazem. Já se na něj zašklebila, jako on před chvílí na mě a čekala, než se dopotácí ke mně. Teta nás nechala takhle cvičit ještě nějakou dobu, pak prohlásila, že si můžeme odpočinout. Dostali jsme svačiny; chleby s šunkou a studenou vodu. Položila jsem si chleba na jeden pařez a napila se, když jsem pro něj chtěla sáhnout, zjistila jsem, že už tam není. ,,Jonathane!“ vykřikla jsem, protože mi bylo hned jasné, kdo chleba vzal. Jonathan se na mě široce usmíval v bezpečné vzdálenosti, abych mu chleba nemohla sebrat. ,,Dej to sem,“ vykřikla jsem a rozběhla se za ním. On však utekl dřív, než jsem ho stačila chytit a musela jsem ho ještě nějakou dobu honit, než mi ho vrátil. Pak jsem si sedla vedle Julie a s vděčností ukousla kus chlebu. Za chvíli za námi přišla teta se slovy: Koná se sraz vlků, pojďte za mnou,“ všichni se vzrušeně zvedli a s hlasitým šuškáním se vydali za tetou Lisou. ,,Co je to sraz vlků?“ pošeptala jsem Julii, která šla vedle mě. ,,Dvě, nebo tři smečky se sejdou a pořádá se velký Lov. Obvykle to trvá čtyři, nebo pět dní a věř mi, stojí to za to,“ odpověděla nadšeně Julie. V krku se mi udělal knedlík. Lov? Co to má znamenat? ,,Co jsi přesně myslela tím Lovem?“ zeptala jsem se. ,,Ach ano, promiň, zapomněla jsem, že ty si ještě nikdy nelovila. Lov se koná vždy o úplňku, ale jen ve smečce. Obvykle dvakrát za rok se koná sraz vlků, kdy se loví déle. Většinou lovíme různá zvířata a soutěží se o to, kdo uloví největší.“ Barbarské… Pomyslela jsem si, zároveň jsem se však docela těšila. ,,Co když tam bude Dereck?“ vypískla najednou Julie. ,,Kdo že?“ nechápala jsem. ,,Jeden kluk, je úplně úžasný,“ breptala Julie. ,,Julie je do něj totiž blázen,“ připojil se Jonathan. ,,Minulý sraz ho tam potkala a ještě několik měsíců o něm nepřestala blábolit. Bylo to s ní k nevydržení; celou dobu nám všem ve své vlčí podobě posílala myšlenky jako; Že je úžasný! Kdy bude další sraz? Všechny nás to otravovalo,“ Randy vyprskl smíchy a my ostatní se k němu přidali, jenom Julie zčervenala. Došli jsme kus za mýtinu a postupně jsme se všichni přeměnili. Pak už jsme utíkali lesem za tetou. ,,Jupí,“ neudržela jsem se. Někteří starší vlci se zasmáli a Julie se ke mně přidala. Doběhli jsme k vysokému útesu, pod ním bylo velké jezero a teta Lisa k mému překvapení do jezera skočila. Následovala ji Rada a zbytek smečky. Nakonec jsme nahoře zůstali jen já a Ellie… ,,Spolu?“ zeptala jsem se, ,,Spolu,“ Odpověděla Ellie a obě jsme se naráz vrhly z útesu. Dopadla jsem do vody, která jistě byla ledová, ale můj kožich mě zachránil a mně voda připadala jen studená. Plavali jsme ke břehu, kde jsem teď rozeznávala další vlky. Zanedlouho jsme už stáli na mokrém písku. Otřepala jsem se a všimla si, že na mě zírá spousta vlků. ,,Můžeme mluvit s ostatními smečkami myšlenkami?“ Napadlo mě. ,,Jen alfové,“ odpověděl mi jeden ze tří členů Rady. Pohlédla jsem na tetu a došlo mi, že nejspíš o něčem diskutuje s dalšími vůdci. Pak přišla k nám; ,,Říkají, že Lov se slavnostně zahájí zítra, teď si máme připravit náš tábor. A Emily?“ ,,Ano teto?“ ,,Docela si vzbudila povyk, tak se koukej chovat slušně.“ ,,Samozřejmě.“ Pohlédla jsem na ostatní smečky a zjistila, že teď si mě prohlíží více, než polovina přítomných. Byla jsem opravdu ráda, že vlci se nemůžou červenat, jelikož bych byla červenější, než rajče…