War of the wolves

35. Kapitola

K pokoji kde Jonathan ležel, jsem se přiřítila celá udýchaná, ale šťastná. Rozrazila jsem dveře a stanula tváří v tvář všem zmateným dospělým. ,,Ustupte!" přikázala jsem a k mému údivu mě všichni bez zaváhání poslechli. Došla jsem k Jonathanově posteli a odšroubovala víčko lahvičky. ,,Jonathane vydrž," zašeptala jsem a jemně mu otevřela pusu. Pak jsem se pokusila zastavit třesot mých rukou, což se mi ale moc nepovedlo. Natáhla jsem ruku a pomalu nechala tekutinu z lahvičky vytéct. Zbývalo už jen čekat. Chvíli se nic nedělo a nikdo v místnosti si nedovolil ani tiché zakašlání. Jonathane, prosím! Ať ještě není pozdě! V tu chvíli zamrkal. ,,Emily?" zachraplal. ,,Jonathane!" vykřikla jsem a v tu ránu mu skočila kolem krku. Cítila jsem, že brečím, ale tentokrát to pro jednou byly slzy radosti... ,,Emily," zašeptal a pevně mě objal. Usmála jsem se; ,,Jsem tak ráda, že žiješ," zamumlala jsem.

Stála jsem na jednom z mnoha balkónů tetina sídla a zamyšleně pozorovala okolní krajinu. Po chvíli jsem za sebou uslyšela tiché kroky. ,,To co jsi udělala, bylo statečné," otočila jsem se a spatřila tetu Lisu, která se na mě široce usmívala. ,,Kde jsi byla?" zeptala jsem se. Poté, co jsem se s Jonathanem domluvila, že se sejdeme v šest hodin na tomhle balkóně, rozhodla jsem se najít tetu. To jsem však po prohledání celého domu vzdala a už v půl páté jsem vyrazila sem, v ruce s šálkem horkého čaje. ,,Musela jsem něco vyřídit," odpověděla teta vyhýbavě. Přikývla jsem. Ať šlo o cokoliv, pravděpodobně jsem to nepotřebovala vědět a teta Lisa by mi to jistě neprozradila. ,,Mám otázku," oznámila jsem tetě, když jsem si vzpomněla na Stacey, ,,Přišla se mnou jedna vlčice. Pochybuji, že by bylo bezpečné, aby se-" ,,Už jsem s ní mluvila," přerušila mě teta, ,,Rozhodla se, že přinejmenším do konce prázdnin zůstane s námi ve Švédsku." Usmála jsem se. Tak to bychom měli. Další problém vyřešen. Teta přistoupila blíž ke mně. Obě jsme teď stály na kraji balkónu, těsně u zábradlí a každá z nás přemýšlela o něčem jiném. Usrkla jsem trochu čaje a znovu se usmála. Pak mě napadlo, že jsem ještě nebyla u sebe v pokoji, a že sprcha a čisté oblečení by nemusel být tak špatný nápad. Kradmo jsem pohlédla na tetu, jako bych ji prosila o svolení. ,,Jen běž," zamumlala tiše a ani se na mě nepodívala. Jen dál hypnotizovala pohledem zahradní lavičku. ,,Díky," řekla jsem tak tiše, že to teta nemohla slyšet a s poloprázdným hrnkem jsem se vydala dovnitř. Při cestě do svého pokoje jsem nikoho nepotkala, za což jsem byla vděčná. Každý by měl jistě spoustu otázek a já momentálně neměla sílu odpovídat třeba jen na jednu. Došla jsem do správné chodby a před dveřmi se na okamžik zastavila. Nadechla jsem se a s úsměvem otevřela a vešla dovnitř. Vše vypadalo tak, jako když jsem pokoj naposledy opouštěla. Rychle jsem přešla k oknu a otevřela jej. Pak jsem otevřela kufr a po chvilce přehrabávání jsem našla nějaké to oblečení a hřeben. S úsměvem jsem vyrazila do koupelny, kde jsem vzala první pěnu, která mi přišla pod ruku a začala okamžitě napouštět vanu. Krátký pohled do zrcadla mi napověděl, že bez koupele bych se asi vážně neobešla. Lehla jsem si do vany a chvíli si jen vychutnávala ten pocit klidu. Bylo mi příjemně a věděla jsem, že se nemusím bát, že by za chvíli někdo vtrhl do koupelny s úmyslem mě zabít. Byla jsem si jistá tím, že prozatím žádné nebezpečí nehrozí... Oči se mi po nějaké době začaly zavírat a já skoro usnula. Ale pak jsem se vzpomněla na mou dohodu s Jonathanem. V ten moment jsem vystřelila jako střela. Spěšně jsem si vyfénovala vlasy, které jsem následně sčesala do jednoduchého copu a oblékla si nějaké oblečení- po pravdě jsem se ani nedívala na to, co si beru, takže mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že jsem si nevzala ponožky- každou úplně jinak barevnou. S rezervou pěti minut jsem pak doběhla na balkón, kde už čekal Jonathan. ,,Sluší ti to," řekl potichu, když jsem k němu došla. Teprve teď jsem se rozhodla zjistit, co jsem si vybrala- černé úzké kalhoty, košile a lodičky... Alespoň jsem nepopletla ty ponožky. Usmála jsem se. ,,Jak ti je?" zeptala jsem se Jonathana a přešla k němu. ,,Teď už dobře," řekl spokojeně a objal mě. Opětovala jsem jeho objetí, pak jsem ale byla nucena tiše syknout. Břicho! Sakra! Jonathan se na mě zkoumavě podíval. ,,Neřeš to," řekla jsem tiše a políbila ho. On se ale zřejmě rozhodl mé doporučení ignorovat. ,,Co si udělala proto, abys získala ten lék?" zeptal se. ,,Nic složitého," zalhala jsem a doufala, že to nechá plavat. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem se skoro nechala zabít duchem. ,,Emily..." začal, ,,Když nic, tak mi vysvětli, proč tě bolí břicho," řekl vážně. ,,Udělala jsem to, co bylo nutné," řekla jsem vyhýbavě, ,,Ty bys pro mě udělal to samé." Jonathanovi to však nestačilo. S povytaženým obočím vyhrnul mou košili právě tak, aby byla vidět jizva. Provinile jsem se usmála. ,,Emily, co jsi proboha dělala?" Zhluboka jsem se nadechla, ,,Opravdu to chceš slyšet?" Pevně přikývl a já věděla, že by bylo lepší mu neříct pravdu. Nicméně jsem mu všechno vylíčila přesně tak, jak se to událo... Když jsem skončila s vysvětlováním, na krajinu už padla tma a ani já, ani Jonathan jsme nic neviděli. Zívla jsem a přisedla si ještě blíž k Jonathanovi. ,,Zítra pojedeme do Stockholmu," řekl vesele. ,,Je to nutné?" zeptala jsem se. ,,Jestli sis nevšimla, tak to byl rozkaz," ujistil mě Jonathan a přísahala bych, že se na mě široce usmíval, ,,A rozkazy se musí plnit." Přikývla jsem, ,,Rozkaz kapitáne." Oba jsme se zasmáli. ,,Tak pojď, budeš muset brzo vstávat a měla by ses vyspat," řekl a vzal mě za ruku. ,,Spíš ty by ses měl vyspat," odporovala jsem. ,,Já?" předstíral ublížený tón, ,,Jestli sis nevšimla, já jsem teď spal skoro celý týden." Přikývla jsem. Už jsme procházeli rozsvícenými chodbami sídla. ,,Na rozdíl od tebe jsem celou tu dobu neprobrečel," dodal ještě. ,,Počkat, počkat!" vykřikla jsem, ,,O brečení tu nepadlo ani slovo," řekla jsem tvrdohlavě a uvědomila jsem si, že nejspíš musím být úplně rudá. ,,Škoda," odpověděl Jonathan, který k mé úlevě nijak nekomentoval odstín mého obličeje. To už jsme ale došli k mému pokoji. ,,Dobrou noc," řekli jsme oba v tu samou chvíli a okamžitě jsme se tomu zasmáli. Jonathan mě políbil do vlasů a já jeho na tvář. Pak jsem mu ještě zamávala, ale to už odcházel pryč. Otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Pak jsem rychle našla pyžamo, vyčistila si zuby a konečně si lehla do postele. Zachumlala jsem se do peřiny a během několika vteřin jsem usnula bezesným spánkem.