War of the wolves

47. Kapitola

,,Co tady děláte?" zeptala se ohromeně Stacey. ,,To bychom se měli spíš ptát my vás," podotkl jeden z dospělých a všechny si nás měřil pátravým pohledem. ,,Co když je to past, nebo nějaká překážka?" navrhla žena z řad fénixů. Ostatní začali souhlasně přikyvovat a já se teď už skutečně neudržela. Vyprskla jsem smíchy a okamžitě jsem se setkala s nechápavými pohledy obou špionážních výprav. ,,Měli byste vidět vaše výrazy," zamumlala jsem a rozchechtala se ještě víc- v tuhle chvíli si každý, kdo mě viděl, musel myslet, že jsem se úplně zbláznila. ,,Dobře, je to hrozně vtipné, ale co takhle nás už konečně nechat projít?" zeptal se netrpělivě první muž. ,,Ne!" vykřikl rychle Peter, kterému jako jedinému pořádně došla závažnost celé téhle situace, ,,Jestli půjdete dál tak..." Podíval se na nás a doufal, že mu někdo nějak pomůže, ale ostatní jen váhavě mlčeli a já se stále svíjela smíchy. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla; ,,Nemůžete jít, protože by vás chytli gongové," objasnila jsem jim to jednoduše. Jonathan se na mě otočil s povytaženým obočím a já jen pokrčila rameny; ,,No co, je to pravda." ,,Poslyšte, vážně nemám náladu na nějaké vaše-" ,,Už ani krok," rozkřikl se rychle Randy a postavil se muži do cesty. My jej okamžitě napodobili. ,,Kdyby vás chytili, prohrajeme nastávající bitvu. A věřte, že i když myslíte, že se do nitra celé jejich základy dostanete bez povšimnutí, tak váš ujišťuji, že se mýlíte. Oni tam na vás už čekají a všechny informace, které by nám mohly pomoci, už jsme stejně zjistili," ukončila z ničeho nic tuhle počínající hádku Leah. 

Po obdivuhodném zásahu nymfy jsme se nakonec přece jen nějak shodli a dospělí souhlasili, že nejlepší bude se alespoň prozatím vrátit do země fénixů a vše vypovědět Orianovi. Ten už prý bude vědět.

Nejistě jsem postávala před dveřmi Orianova malého domku a hleděla do kapku vyplašených tváří mých přátel. ,,Myslíte, že dostaneme vynadáno?" zeptala se Leah a Peter se uchechtl. ,,Ty jsi asi nikdy nic neprovedla, co?" dobíral si jí, ,,Ovšemže dostaneme vynadáno." Nymfa znatelně zbledla a raději už jen mlčela. ,,Mělo nás jít míň," dospěla jsem k určitému závěru, ,,Takhle bude mít víc lidí průšvih." Ostatní nesouhlasně zavrtěli hlavami. Dál už ale naše debata nedospěla, protože Orian právě otevřel dveře a pokynul dospělým, aby vyšli ven. Oni se jen vděčně rozloučili a s lehce naštvanými výrazy věnovanými nám, odkráčeli jeden po druhém pryč. ,,Pojďte dál," vybídl nás fénix unaveně. Mlčky jsme ho poslechli. Orian ukázal na několik židlí, jež se nacházely u velkého stolu a všichni jsme se po chvíli váhání posadili. ,,Takže co s vámi?" začal stvořitel vesmíru. ,,Prosím, já to vysvětlím," pípla Stacey a Orian souhlasně přikývl. ,,My jsme se vraceli do hospody, ale pak-" dívka se najednou zarazila. Nechtěla udat Jane, která řekla že se o její vidině nikdo nesmí dozvědět, také jí ale bylo jasné, že tenhle moudrý muž, jež před ní stojí by okamžitě poznal i sebelepší lež. ,,Můžu za to já." ozval se najednou tichý hlas nově příchozího a my všichni okamžitě pohlédli na dívku, o níž jsem zrovna přemýšlela. ,,Co je to za nesmysly?" tázala jsem se Jane, která s výrazem mučedníka přešla celou místnost a posadila se na prázdnou židli mezi mnou a Peterem. ,,Viděla jsem budoucnost," vysvětlovala šeptem Orianovi, kterému se v očích mihl náznak pochopení, ,,Špióni byli chyceni a celá bitva dopadla katastrofálně. Okamžitě jsme se rozhodli, že musíme nějak jednat, dřív než bude pozdě. A proto se ostatní vypravili na nepřátelskou základnu, aby opatřili ty informace a navíc ještě zabránili původní výpravě v tom, aby se nechali chytit." Všichni s napětím pozorovali Oriana, který nesmírně dlouho o něčem přemýšlel, než nakonec spustil: ,,Zachovali jste se pošetile. Co kdyby chytili i vás?" ,,Ale vždyť se nic-" ,,Musíme však přihlédnout i k tomu, že vaše akce se zdařila," pokračoval a káravě pohlédl na Jamese, který mu skočil do řeči, ,,Proto vás nepotrestám. Ale pamatujte si, že jestli se tohle bude ještě někdy opakovat, tak lehce z toho nevyjdete. A celou tuhle výpravu projednám s lidmi, kteří jsou za vás zodpovědní, oni ať už se pak rozhodnou, jestli vás ještě nějak potrestají," skončil svůj proslov a nám se všem znatelně ulevilo. V tichosti jsme pak ztichlou noční krajinou došli až k hostinci postavenému z pálených cihel, příliš šťastní že Orian nebyl tak rozzlobený jak jsme se obávali, než abychom ještě mluvili. Vyčerpaně jsme si navzájem popřáli dobrou noc a poté už jsme se odebrali do svých pokojů.