War of the wolves

25. Kapitola

No nazdar. Převozník ležel s hlavou položenou na stole, ze kterého na zem odkapávala nějaká tekutina. Podle zápachu jsem typovala, že alkohol. ,,Dobrý den," pípla jsem nejistě. Převozník hlasitě za chrápal. Mám ho vzbudit? Popošla jsem kousek blíž ke stolu, ale když převozník znovu za chrápal, rozhodla jsem se, že půjdu ven a počkám, jestli se vzbudí. Když se do rána neprobere, zasáhnu. Zavřela jsem za sebou dveře. Byla už víceméně tma a já jsem si samovolně přitáhla bundu blíž k tělu. Jestli mám čekat tady venku, chtělo by to oheň. Rozhodla jsem se, že musím sehnat nějaké dřevo. Nějakou dobu jsem chodila kolem a sbírala všechny suché, nebo upadlé větvičky a po chvíli už se mi na místě budoucího ohniště nakupila docela slušná hromádka. Ještě jsem doběhla k jezeru podívat se po nějakých kamenech, které bych naskládala dokola, kolem větví. Spokojeně jsem se vrátila zpátky, v náručí s balvany vhodnými pro táboření. Našla jsem sirky a za chvíli už jsem seděla u ohně, na svém spacáku a zkoušela opéct chleba napíchnutý na jednom z klacíků. Najednou jsem ztuhla hrůzou. Ve tmě se něco zalesklo. Mávla jsem nad tím rukou, ale stále jsem očima prohledávala okolí. Nejspíš ne dost pozorně. Seběhlo se to moc rychle a než jsem si stačila uvědomit, co se děje, někdo mi tiskl ostří čepele ke krku. Hned mi došlo, co jsem viděla ve tmě. Byl to nůž a jeho majitel byl teď nejspíš připravený mě okamžitě zabít. Srdce mi prudce naráželo do hrudi a já jen nehnutě čekala. ,,Kdo si?" zeptal se někdo. Podle hlasu to byl muž a z úst mu byl cítit alkohol. Převozník! Napůl jsem vydechla úlevou. ,,Jmenuji se Emily, potřebuji vaši pomoc," řekla jsem nahlas a pevně. Vlastně jsem se dost divila, že nekoktám. Převozník se uchechtl. ,,Mojí pomoc?" ,,Ty že chceš mojí pomoc?" ruku s nožem stáhl k sobě a nůž pohodil na zem. Hlasitě se rozchechtal a nejspíš chtěl někam dojít. Jenže se mu to moc nepovedlo a zamotaly se mu nohy. Spadl těsně vedle ohně a stále se, možná až hystericky, smál. Je opilý! Ušklíbla jsem se. ,,Na to, že je jediný co provozuje tohle řemeslo, je dost ubohý," neodpustila jsem si poznámku na jeho účet. ,,Pozor na jazyk, holčičko!" řekl a vzápětí vybuchl v další salvě smíchu. Co je tady tak vtipného? ,,Pomůžete mi tedy, nebo ne?" zeptala jsem. ,,Ne," odpověděl se škodolibým úšklebkem. ,,V tom případě nashle," odsekla jsem mu a vstala. Vzala jsem si batoh a spacák nesla v ruce. Mohl mi taky někdo říct, že ten chlap je opilec. Lehla jsem si daleko od převozníkovy chaty a co nejdál, od rozdělaného ohně. Chtěla jsem zavřít oči a usnout. I kdyby to znamenalo, že v noci bez ohně zmrznu. Než jsem se však stačila dostatečně zachumlat do spacáku, uviděla jsem, že nějakých těch dvě stě metrů ode mě už nehoří jen to ohniště. Vypadalo to, jako by tam vypukl požár. ,,Co to ten chlap vyvádí?" zaklela jsem a vstala. Všechny svoje věci jsem nechala na místě a rozeběhla se vstříc plamenům.

Převozník se hlasitě chechtal a na tváři měl úsměv šílence. Vedle něj ležela hromada větví a klacků-ještě větší, než ta moje. Ale to nebylo všechno! Právě držel v ruce jednu větev, kterou se snažil zapálit o můj oheň v mém ohništi. Za chvíli se mu to povedlo a on větev odhodil do trávy, která se téměř okamžitě rozhořela. To už ale držel v ruce další větev... ,,Zbláznil jste se?" zeptala jsem se ho rozhořčeně. Převozník nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Vy nejste normální!" křikla jsem po něm a připravovala si v ruce vodní kouli. Takže jsem strávila docela dost času hašením požáru po převozníkovi. Nejprve jsem uhasila mé ohniště, aby neměl kde zapálit ostatní větve, a pak jsem se pustila do ostatních, nebezpečnějších míst. Pak konečně zavládlo ticho. ,,Jděte laskavě spát, než tady necháte shořet vlastní dům," křikla jsem po něm nevrle, zatímco jsem se unaveně vracela ke svým věcem. ,,Dobrý nápad," slyšela jsem ho křiknout zpátky. Pak se hlasitě rozchechtal, ale já už tomu nevěnovala pozornost. Chtěla jsem si konečně odpočinout. Vlezla jsem do spacáku a schoulila jsem se do klubíčka, abych se nemusela dívat ven. Převozník mě moc zklamal. Abych řekla pravdu, čekala jsem spíš někoho, jako Oriana. Král fénixů byl milý, moudrý a upřímný. V jeho blízkosti si všichni připadali jistější. Naproti tomu tenhle muž byl jen arogantní opilec...