War of the wolves

18. Kapitola

Na začátek bych vám ještě chtěla moc poděkovat. Už přes 2000 přečtení, přes 200 vote, ale hlavně: knížka se už pár dní drží na 2. Místě v kategorii vlkodlaci žhavé novinky. Moc vám všem děkuji.
,,Zítra bude úplněk," pronesla teta ceremoniálně, a tak hlasitě, aby jí slyšeli všichni přítomní, ,,Chcete tady zůstat alespoň ještě zítra?" Teprve teď mi to došlo. Lilie, Jane, Leah... Všechny se budou muset vrátit a jediný způsob, jak bych je mohla vidět, je válka. A to zrovna není moc příjemné řešení... Uvědomila jsem si, že jsem si na Jane, Lilii i Leah tak zvykla, že kdybych jim teď měla říct sbohem, asi bych se z toho dlouho vzpamatovávala. Vrhala jsem na ně prosebné pohledy a Lilie s ostatními členy Six clubu souhlasně přikyvovali. ,,Myslím, že není důvod, proč bychom tu nemohli ještě zůstat" souhlasil Orian a nymfy se okamžitě také přidaly. Bylo rozhodnuto. Upír se hrdě rozloučil se slovy: ,,Je mě třeba i jinde, než tady," a nám se popravdě všem ulevilo, když upír odešel... ,,Tak pojď Emily, potřebuji doma ještě něco dodělat," pobídla mě teta. Popřála jsem dobrou noc ostatním, pak jsem se přeměnila a společně s tetou jsme se vrátily do jejího sídla.

Ležela jsem ve své posteli. Odhadovala jsem, že brzy bude poledne, ale oči jsem neotevřela. Vychutnávala jsem si ten pocit. Po tolika dnech, které jsem strávila na zemi ve spacáku, jsem si konečně mohla pořádně odpočinout. Přetočila jsem se na bok a došlo mi, že v místnosti je ještě někdo další. Otevřela jsem oči a spatřila jsem Jonathana, který seděl u mé postele na stoličce, kterou si sem nejspíš přitáhl. ,,Dobré ráno," zamumlala jsem. ,,Ahoj," odpověděl, ,,Konečně jsi se vzbudila, bál jsem se, že prospíš úplněk," řekl s potutleným úsměvem. ,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se. Jonathan odněkud vytáhl můj mobil, který byl s nejvyšší pravděpodobností ještě před několika hodinami úplně vybitý, ,,Za dvě minuty tři čtvrtě na jednu." Přikývla jsem a posadila se. ,,Počkám venku," sdělil mi a odešel. Jakmile se za ním s tichým cvaknutím zaklaply dveře, vyběhla jsem z postele do koupelny a změřila se kritickým pohledem. Výprava bez šamponu a dalších kosmetických "blbůstek" si vyžádala své oběti. Moje oříškově hnědé vlasy byly celé zacuchané, oblečení potrhané a na rukách jsem měla jeden škrábanec, vedle druhého. Že jsem se neumyla včera. Vzala jsem první pěnu, která mi přišla pod ruku, a otočila jsem kohoutkem. Poté, co jsem se celá umyla, jsem si vyfénovala vlasy a vyčistila zuby. Když jsem si vybírala kostkatou košili a kalhoty, napadlo mě podívat se, kolik je hodin. Jedna hodina. Jsem fakt rychlá. Pomyslela jsem si ironicky a vyběhla jsem ven, ve svých bílých teniskách. Jonathan už na mě čekal, a když jsem za ním přiběhla, věnoval mi široký úsměv. ,,Co ti tak trvalo?" ,,Musela jsem si vzít čisté oblečení, tamto už nebylo v zrovna nejlepším stavu," odpověděla jsem. Pomalu jsme přecházeli přes zahradu až k lesu, ale zanedlouho se ozval můj žaludek. ,,Máš hlad?" zeptal se Jonathan. Přikývla jsem. Nikdy jsem nebyla ten typ lidí, kteří jí velké snídaně. Nedělalo mi problémy se pořádně najíst, ale rozhodně jsem nějak zvlášť netrpěla, když jsem o snídani přišla. Každopádně teď už byl spíš čas na oběd. ,,Máš velký hlad?" zeptal se znovu. Opět jsem přikývla. ,,Tak to si budeš ještě muset počkat," řekl a rozeběhl se pryč. Já se ihned vydala za ním. Běželi jsme do lesa a já se překvapeně zastavila, když mi Jonathan z ničeho nic zmizel z dohledu. Najednou mě někdo zezadu chytl za rameno. Otočila jsem se a hleděla jsem do Jonathanových hnědých očí. Jonathan se ke mně sklonil a políbil mě. Pak se ale zase ozval můj žaludek. Trochu jsem zrudla; ,,Říkala jsem, že mám hlad," řekla jsem. ,,To musíš vydržet," řekl Jonathan a mně došlo, že to myslí smrtelně vážně. ,,Proč?" ,,O úplňku oficiálně platí, že celý den se nic nesmí jíst, najíš se až večer při lovu," řekl. Blbý pravidla. ,,To jako fakt?" vybuchla jsem a můj žaludek se ke mně okamžitě přidal. Jonathan zvedl ruce do vzduchu v obraném gestu; ,,Já to nevymýšlel." ,,Fajn, tak co budeme dělat?" zeptala jsem se. ,,Půjdeme na výlet," sdělil mi Jonathan s úsměvem. ,,Cože?!" ,,Říkej tomu, jak chceš, ale ty, já Ellie, Julie, Randy, Jane, Leah a Six club se půjdeme podívat k jezeru," řekl a usmíval se čím dál víc. ,,Má to jezero nějaké jméno?" napadlo mě. ,,Nevím, asi ne," prohodil zvesela a vydal se k louce, kde s nejvyšší pravděpodobností čekali ostatní. ,,Proč se nepřeměníme, bylo by to rychlejší," navrhla jsem po chvíli rychlé chůze. ,,Další pravidlo ohledně úplňku," vysvětloval Jonathan, ,,Přeměnit se smíme, až když začnou úplňkové slavnosti." ,,Kdo tohle sakra vymýšlel?" zamumlala jsem spíš pro sebe. ,,Vlčí králové," odpověděl Jonathan. ,,Hmm to by sedělo," řekla jsem a popoběhla kus dopředu, abych dohnala Jonathana, který mě mezi tím předběhl.