War of the wolves

20. Kapitola

,,Ahoj Emily," pronesla svým protivným hlasem Andrea. Proč mi nedošlo, že Andrea by mohla být Zaklínač? Co budu dělat teď? ,,Ahoj," pokusila jsem se říct klidně a zároveň jsem vrhala varovné pohledy po Jessice. Doufala jsem, že si toho všimne a pokusí se utéct. Ona ale jenom stála vedle mě a propalovala Andreu vražedným pohledem. ,,Překvapená?" zeptala se Andrea, když si všimla, jak si ji prohlížím. ,,Věděla jsem, že jsi hrozná, ale že by až takhle..." procedila jsem skrze zaťaté zuby. ,,Vlci, takový špína," vyplivla Andrea ta slova. ,,Lepší, než být Zaklínač," odpověděla jsem kousavě. V tu chvíli Andrea natáhla ruku, a než jsem si stačila uvědomit, co se děje, vytáhla z mé kabelky Ayshin deník a mávala mi s ním před obličejem. ,,To si nemůžeš koupit nějakou pořádnou knížku?" zeptala se a rozevřela deník. ,,Ayshetta? Co to je za přihlouplé jméno?" zeptala se, když letmo pohlédla na první stránku. ,,Aha počkej to je nějaká vlčí holka. Už se nedivím, že se jmenuje jako pes," poznamenala s úšklebkem. ,,Dej to sem!" vykřikla jsem a natáhla ruku, abych jí mohla ten deník sebrat. Andera ale byla rychlejší a včas uhnula, takže jsem hmátla do prázdna. ,,Jaký byl úplněk? Kolik lidí jsi zabila?" provokovala mě. ,,Andreo necháš toho?" křikla jsem po ní, celá úplně rudá. ,,Ou já zapomněla, že by si mě mohla kousnout," vypískla s předstíraným strachem. Uklidni se. Musíš jí ignorovat. Nesmíš se nechat vyprovokovat. Napomínala jsem se. ,,Kde máš smečku?" zeptala se posměšně Andrea. V tu chvíli ve mně něco bolestně zahlodalo. Smečka... Vyčítali by mi, kdybych přinesla trofej v podobě Andreyiny hlavy? Zlobili by se, kdyby zjistili, že jsem se zachovala naprosto neuváženě? ,,Tak počkat! Proč nechápu ani jednu z těch věcí, o kterých tady mluvíte?" neudržela se Jessica. ,,Klid, vysvětlím ti to," zamumlala jsem, ,,Potom." ,,Nikdo nebude nic vysvětlovat!" rozkřikla se Andrea a několik lidí se na nás překvapeně podívalo. Andrea napřáhla ruku dlaní vzhůru a já si příliš pozdě uvědomila, že na mě vyslala kletbu. Byla by mě zasáhla, kdyby mě někdo právě včas nestrhl na stranu. Podívala jsem se do tváře mého zachránce a překvapením strnula... ,,Jonathane?" vypískla jsem a objala ho. ,,Co tady prosím tě děláš?" zeptala jsem se, když mi Jonathan pomáhal na nohy. ,,Právě ti zachraňuji život," odpověděl prostě a věnoval mi široký úsměv. ,,Kde se tady sakra berete?" zopakovala jsem svou otázku, když se k nám připojil i zbytek vlčí party. Než však někdo stačil něco říct, vmísila se do toho Jessica: ,,Emily, ty je znáš? Co to má všechno znamenat?" Vesele jsem se na svou kamarádku usmála; ,,Myslím, že mi nebudeš věřit, je tady toho hodně co vysvětlovat," řekla jsem s pohledem upřeným na Jonathana, který mi pořád neřekl, proč tady jsou. ,,Ehm tohle si teda můžu nechat?" upozornila na sebe Andrea poněkud zaskočeně. ,,Nechceš vypadnout?" vyjekla Julie. ,, Mohla bys nám laskavě dát pokoj!" přidala se statečně drobounká Ellie. ,,Dík nechci, asi tady zůstanu," odsekla arogantně Andrea. ,,Dej mi ten deník a můžeš jít," řekla jsem. Andrea zavrtěla hlavou. ,,Slyšelas? Vrať jí to," přikázal Jonathan a vytrhl Andree deník z ruky. ,,A padej!" vykřikl Randy, který až do teď nepromluvil. Andrea se otočila a rozeběhla se pryč. Její dlouhé, havraní vlasy za ní ještě vlály. ,,To se divím, že tak najednou odešla," zamumlala jsem, ,,Obvykle to bývá horší." ,,Tak a teď mi to laskavě vysvětlete," promluvila Jessica s poněkud vyplašeným výrazem. ,,Ne tady," řekl Jonathan, abychom ho slyšeli jenom my, ,,Lidé se na nás koukají, bojím se, že viděli tu kletbu," špitl. ,,Co kavárna?" napadlo mě. ,,Tak jo," přitakala Julie. S Jessicou jsme ostatní nasměrovali do kavárny a když jsme se všichni usadili, přiběhl číšník. ,,Dáte si něco?" zeptal se vyplašeně. ,,Late," odpověděla jsem bez dlouhého otálení. Julie i Jessica souhlasně přikývly a Jonathan s Randym si objednali capuccino. ,,Já chci taky late," řekla Ellie s prosebným pohledem upřeným na bratra. ,,Ellie, můžeš si dát leda tak čaj," odpověděl Jonathan. ,,Ale no tak," protestovala Ellie. ,,Jednou to podle mě neuškodí," přidala jsem se na stranu Jonathanovy sestry. ,,To je tak neautoritativní," vztekal se Jonathan, když jsme ho společně se zbytkem skupiny přinutili souhlasit. ,,Takže...?" zeptala se Jessica. ,,Emily povídej," pobídl mě Jonathan. ,,Proč já?" zeptala jsem se. ,,Říkal jsem, že se o nás nesmí nikdo dozvědět, což se stalo. Teď si to musíš vyřešit sama," dodal. Zhluboka jsem se nadechla; ,,Takže, rodiče mě poslali k tetě. To víš," řekla jsem a počkala, než Jessica přikývne. ,,Problém je v tom, že ehm jak to tak říct..." řekla jsem a hledala vhodná slova, kterými to vysvětlit. ,,Problém je v tom, že teta je vlk," vychrlila jsem to a doufala, že to mé chabé vysvětlení bude Jessice stačit. ,,Co... Cože?" nechápala. Povzdychla jsem si. ,,Takže znova. Někteří členové mé rodiny jsou vlci. Vlk je člověk, který se umí měnit ve vlka. Pozor, vlk není to samé, jako vlkodlak," upozornila jsem Jessicu, která právě otevřela pusu a chtěla něco říct, ,,Teď jsem i já vlk a Andrea je podle všeho Zaklínač, náš nepřítel," řekla jsem. Bylo to opět hodně zkrácené, ale zdálo se, že Jessica to už alespoň trochu chápe. ,,Ale teď mi řekněte, jak jste se sem dostali vy," uzavřela jsem to a čekala na Jonathanovu odpověď. ,,Sotva si odjela, tvá teta se k nám přiřítila se slovy: Je tam moc Zaklínačů a málo vlků," začal Jonathan, ,,Víc už nám nechtěla říct a jen jsme si vzali to nejdůležitější. Pak jsme odjeli na letiště za tebou," řekl Jonathan. ,,Počkej, pořád to zpracovávám," odpověděla jsem, ,,Znamená to, že vy zůstanete tady?" zeptala jsem se. Jonathan zavrtěl hlavou; ,,Znamená to, že ty se vracíš s námi do Švédska." Chtělo se mi začít skákat radostí... Myslela jsem, že jsem je ztratila. Že se s nimi budu vídat jen málo, ale podle všeho to není pravda... Málem jsem převrhla svůj hrneček, který byl stále ještě z poloviny plný, když jsem si uvědomila malý zádrhel. ,,A co mamka s taťkou? To si myslíte, že mě jen tak pustí?" ,,Neboj, tvá teta už na tom pracuje," vysvětlovala pohotově Julie, ,,Řekne tvým rodičům, že vyhrála zájezd do New Yorku na zbytek prázdnin a podzim, to by jim mělo stačit." ,,Tak parto, myslím, že tady balíme, jedeme na letiště," řekl Randy a vstal ze židle. ,,A co moje věci?" vzpomněla jsem si. ,,Teta ti zabalí," odpověděl Jonathan a mávl rukou. No nazdar... To tedy dopadne. Ne že by se mi nelíbil vkus tety Lisy, každopádně měla jsem pocit, že lepší by bylo si to oblečení vybírat sama... Zvedla jsem se a pohled se mi zastavil na nějaké holce. Měla modré oči a barva vlasů byla špinavý blond. Netušila jsem co, ale něco mě zaráželo. Možná to byla skutečnost, že v celé kavárně jsme seděli jen my a ona, takže nás s nejvyšší pravděpodobností slyšela. Odvrátila jsem pohled dřív, než si mohla všimnout, že na ní zírám. ,,A co já?" zeptala se Jessica. Randy se na ní usmál; ,,Protože teď už víš o vlcích, není moc bezpečné, aby si tady zůstávala bez jakékoli ochrany, takže jedeš s námi," upozornil jí. ,,Ale co řeknu doma?" ptala se Jessica dál. ,,Nic, prostě zmizíš," odpověděl Randy, jakoby by to byla ta nejsnadnější věc na světě. ,,A moje věci?" nedala se Jessica. ,,Nakoupíš si tady," řekl Randy a podal jí balík bankovek, za které by si klidně mohla koupit celý nový šatník, plný těch nejdražších kousků. ,,Máš ještě další?" zeptala jsem se. Randy si povzdechl a podal mi další balíček. Nebylo pochyb, že všechny ty peníze patří tetě. ,,Díky," zamumlala jsem a s Jessicou, Ellie a Julií jsme se rozeběhli k nejbližšímu obchodu s oblečením.

XXXXX

Zbytek odpoledne jsme strávili nakupováním a nakonec jsme byly všechny tak vybavené, že jsem ani nepotřebovala oblečení z domova. Museli jsme dokonce nakoupit kufry, do kterých jsme všechno nastrkali a na letiště jsme tak přišli, jako úplní blázni, se zbrusu novými kufry, ze kterých jsme ještě nestihli ani odtrhnout cenovku. ,,Ahoj," zavýskla jsem, když jsem uviděla tetu a hned jsem spěchala jí obejmout. ,,Moc díky," zamumlala jsem. ,,Nemáš zač, sice jsem musela tvoje rodiče dlouho přemlouvat, ale nakonec souhlasili." Teta nám rozdala letenky a pak jsme museli projít kontrolou. U detektoru kovů šel první Jonathan, a když detektor začal pípat, ihned se přihnalo několik lidí, kteří kontrolovali, zdali u sebe nemá zbraň. ,,Jsem naprosto jedinečný," okomentoval to, když jsme my ostatní prošli, bez jakéhokoliv problému. ,,Možná si jedinečný, ale rozhodně jsi trochu nafoukaný," odpověděla jsem mu a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit. ,,To říká ta pravá," slyšela jsem ho ještě zamumlat. Posadili jsme se do poloprázdného letadla. Jessica si sedla k oknu, já vedle ní a Jonathan si sedl vedle mě. Ostatní si posedali za nás. Položila jsem si hlavu na Jonathanovo rameno a zavřela oči. Letadlo vzlétlo a zanedlouho jsem usnula.

Viděla jsem nějakou dívku. Byla mi odněkud povědomá, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud. Vnímala jsem její pocity, její myšlenky tak, jako bych to byla já a to se po chvíli i vlastně nějak stalo...

Stála jsem na okraji lesa a nevěděla proč. Neměla jsem nejmenší tušení, co tam dělám tak pozdě večer. Když se najednou zpustila ta bolest. Přišlo mi, jako by mi drtili kosti a některé další lámaly tak, aby byli delší... Z čista jasna bolest odezněla, stejně tak nenadále, jako přišla. Přistoupila jsem k louži a podívala jsem se na sebe. Já jsem už nebyla já. Měla jsem hustou, tmavě šedou srst, tak tmavou, že skoro byla černá, jenom špička ocásku byla bílá. Vypadala jsem jako vlk a důležité bylo, že jsem byla vlk. Nechápala jsem, co to má znamenat, ale pro tuto chvíli mi to bylo jedno. Rozeběhla jsem se směrem do lesa a utíkala dál a dál. Když jsem se konečně zastavila, dávno už jsem byla na míle daleko od mého domova, ale to nebyl ten důvod, proč jsem zastavila. Přede mnou bylo několik vlků. Ten, který stál úplně vepředu, se najednou změnil. Deset vlků, kteří tu do teď stáli, se změnilo na deset dospělých mužů. Ani jsem si neuvědomovala, co se děje, ale za chvíli už jsem stála v lese, ve své lidské podobě a nervózně jsem si kousala ret. ,,Co tady děláš?" promluvil jeden z mužů hlubokým hlasem. ,,Pardon, já jsem se byla proběhnout," zamumlala jsem. ,,Kde máš smečku?" zeptal se další. ,,Omlouvám se, ale já nemám smečku," odpověděla jsem. ,,A víš co se děje s vlky, kteří nemají smečku, nebo jí mají někde jinde?" zeptal se mě. ,,Ne," odpověděla jsem. ,,Bereme je někam hodně daleko odtud. Někam, kde musejí pracovat, do té doby, než zahynou únavou," odpověděl další muž a vražedně se na mě usmál. ,,Tahle by se mohla hodit, ani nebude dělat problémy," zamumlal jeden muž zamračeně. ,,Co prosím?" nechápala jsem. Ve tmě se zalesklo ostří nože. ,,Půjdeš pomáhat těžit dřevo a do lomu," vysvětlil jeden muž, ,,Ale nejdřív musíš podstoupit oběť a být na tvém místě bych doufal, že to přežiješ. Nejvyšší, ze všech přítomných mě popadl za loket a další mi nožem sekl do ruky. Jakmile se kolem rozstříkla má krev, věděla jsem to je špatné...

Přerývaně jsem oddechovala. Uvědomila jsem si, že se mi to celé jenom zdálo. Jonathan vedle mě spal a Jessica poslouchala písničky, s pohledem upřeným ven z okna. V té tmě nemůže nic vidět. Pomyslela jsem si a potichu vstala. Došla jsem na záchod a otočila kohoutkem. Nabrala jsem do hrsti vodu a opláchla si obličej. Ledová voda byla osvěžující, obzvlášť po té noční můře. Proč mě ty sny pořád otravují? Do teď se mi sny skoro nezdály... Natáhla jsem ruku po klice, ale zase jsem jí stáhla k tělu, v záchvatu náhlé paniky. Ta dívka ze snu... Byla to přesně ta dívka, kterou jsem dneska viděla v kavárně. Je možné, že...?