The beginning of our end

Kapitola 48.

"Tohle budou tvý nový spolubydlící," usmál se Sai, zatímco se s blonďákem ocitl v malém neudržovaném bytě. 

"Zdravím," hlesl Naruto potichu. Nepříjemný pocit se mu rozlíval celým tělem. Jako by všechny jeho smysly křičely, aby od svého někdejšího přítele utekl co nejdál. Jeho podvědomí si velmi živě pamatovalo, jak to skončilo naposled, když spávali pod jednou střechou. Klidně ho zase může prodat za pár babek nějakýmu teploušovi z ulice... jenže co na tom? Měl snad kam jinam jít..?

Byli tu další čtyři lidi, i když to byla místnost původně maximálně tak pro dva. Jenže to by tu musel být nějaký nábytek a ne jen několik starých matrací a kupa špíny. 

"Hej," zahučel jeden z nich napůl nepřítomně. Byl to odepsanej herák už od pohledu. Alespoň jako jediný pozdravil. Dál tu byla jedna holka, co vypadala tak na čtyřicet, i když jí nejspíš bylo tak o polovinu méně, a pak ještě další dva ztroskotanci, co jen nepřítomně leželi v drogovém opojení a nevěděli o okolním světě. 

"Můžeš spát tady," ukázal černovlásek na rozkládací lůžko v rohu, "je tu volno od doby, co se jeden kluk... no, od doby co je pryč."

"Co se předávkoval?" doplnil ho blonďák, "doufám, že aspoň nechcípl přímo tu."

"Ne," usmál se Sai. 

"Fajn," zabrblal modroočko. Stejně by mu bylo jedno, i kdyby jo. Ve své situaci by bral cokoliv, pokud by to znamenalo, že za to nemusí s nikým spát. 

Bylo mu jedno už vlastně úplně všechno. Celej jeho život šel do kytek. Zničil si šanci na ten normální a teď i ten svůj feťáckej. Neměl kam jít. Gaara byl mrtvej. Nikoho jiného v podstatě neznal. Sen o odvykání se rovněž rozpadl, neboť veškeré tablety co měl, nechal v jejich starém bytě. Teď si na nich maximálně pochutnávaj stěhováci... Na nové neměl a ani mít nebude, protože na West Hill nemůže, jinak mu tu jeho poslední akci dají poldové pěkně sežrat.

"Můžeš tu zůstat jak dlouho chceš," pokračoval Sai, "neměl by s tím být problém."

"Hm," zahučel Naruto jenom a přešel ke své posteli. Natáhl se na ni a nohou odhrnul nějaký bordel, co se tu válel. 

"Hej..," oslovila ho ta holka svým nakřáplým hlasem, "dáš si..?"

Naruto se na ni otočil se svým modrým pohledem. Držela skleněnou dýmku s crackem ve svých kostnatých prstech. Její nezdravě propadlé oči Naruta skoro až děsily. 

Chvilku na ni hleděl, než si ji od ní přebral. Neměl moc zkušeností s crackem, zásadně se mu vyhýbal, aby neskončil jako ta, co mu ho dala. Na druhou stranu nikdy nechtěl skončit ani jako odepsanej herák...

Z kapsy vylovil zapalovač a škrtl. Přiložil si dýmku ke rtům a vdechl do plic šedý oblak dýmu. 

Byl si jistý, že je to další z jeho špatných životních rozhodnutí, teď tomu ale nevěnoval pozornost. 

.

"Tohle nemá konce," zabrblal Sasuke naštvaně. Seděl v Itachiho kanceláři, ale díky hoře papírů na svém stole nebyl ani vidět. Itachiho ho neustále zásoboval novou a novou prací. Nejspíš si od toho sliboval, že ho to naučí zodpovědnosti a udrží od dalších průšvihů - hlavně myšlenek na Naruta.

"Jestli chceš, můžeš toho dneska už nechat, stejně už je pozdě," ozval se jeho starší bratr, "hodím tě domů a můžeš pokračovat zítra."

"Ne, to je dobrý," brblal dál. Rozhodně nebyl workoholik, ale doma stejně neměl co dělat. Díky práci aspoň nemusel myslet na to, co ho trápilo. Ničila ho ta nejistota, když nevěděl kde nebo s kým jeho Naruto je. Nevěděl ani zda je v pořádku. Mohl ho někdo napadnout, mohl se předávkovat...