The beginning of our end

Kapitola 11.

"Jsem úplně plnej," vydechl Naruto s rukou položenu na břiše.

"Plnej? Však to nebyla zas tak velká porce, ne?" uchechtl se Sasuke. Oba již stáli venku před restaurací. Venku už byla pořádná tma.

"Pro tebe možná, ale já si už ani nepamatuju, kdy jsem naposled měl normální jídlo," pokračoval blonďák dál.

"A co teda jíš?" zajímal se jeho společník.

"Většinou jogurt."

"To jíš celej den jen jogurty?" zeptal se Sasuke s povytaženým obočím.

"Ne, jogurt," opravil ho Naruto, "jeden jogurt."

"Cože?" zadíval se na něho nevěřícně černovlásek, "to myslíš vážně?"

Ta reakce Naruta rozesmála.

"Tomu se říká heroinová dieta," vysvětlil, "ale moc ji nedoporučuji, většina lidí do dvou let leží pod drnem."

Ačkoli to myslel jako vtip, moc k smíchu to nebylo. Taková byla zkrátka realita.

"Nepřemýšlels někdy, že bys toho nechal?" zeptal se ho Sasuke. To byla otázka, která jeho mysl zatěžovala snad od první chvíle, co Naruta poznal.

Blonďák chvíli nic neříkal. Vypadal zamyšleně, z tváře mu dokonce zmizel i jeho úsměv.

"Nemusíš odpovídat, pokud nechceš," začal černovlásek, ale Naruto ho rychle přerušil .

"V pořádku, já jen.. vlastně už ani nevím. Teda jo, bylo by fajn toho nechat. Nemuset shánět prachy a bát se, že se nedožiju příštího týdne.. Když jsem byl ještě se starou partou, často jsme mluvili o tom, jak toho necháme. Hlavně s Kibou, to byl můj nejlepší kámoš. Představovali jsme si, jak z háčka přejdeme opět na pervitin, protože se z něj líp odvyká," při poslední větě se drobně usměje, "tenkrát nám to přišlo tak jednoduchý... Jenže pak se Kiba předávkoval a to byl konec našich naivních pohádek o životě bez háčka. Navíc Gaara nechce o odvykání ani slyšet. Je smířenej s tím, že umře jako feťák. To já bych toho snad i nechal, nemám strach z odvykání, ale spíš z toho co bude potom..."

"Jak to myslíš?"

"Tak nemohl bych dál bydlet u Gaary, kdyby furt bral. Byl bych bez peněz a vlastně i bezdomovec. Těžko říct, zda je lepší umřít s jehlou v ruce, nebo zmrzlej někde v parku," pokrčil rameny Naruto.

Sasuke souhlasně přikývl. Chápal, že v jeho situaci si nemůže příliš vybírat.

"Sasuke, pojďme jinou cestou," ozval se po chvilce ticha blonďák. To se oba akorát blížili k parku, který dnes již jednou probírali.

"Proč?" nechápal jeho záměr.

"Už jsem ti říkal, že bys tamtudy chodit neměl,"vysvětlil Naruto, zatímco ho propaloval svým modrým pohledem.

Sasuke se v těch jeho azurových očích přímo topil.

"Prosíím," usmál se na něho s rukama přitisknutýma k sobě v prosícím gestu.

"Fajn, tak se projdem," povzdychl si černovlásek, který mu přece jenom nedokázal říct ne.

"Neboj se, znám zkratku," mrkl na něj Naruto, ale to ho nijak nepřesvěčilo.

"Tohle je zkratka," zabručel s pohledem na silnici vedoucí k parku.

Na to se Naruto zase jen usmál.

"Já tě vůbec nechápu," začal Sasuke, "jak se můžeš v každé situaci usmívat? Přitom jsem neslyšel ani jediný příběh, který by se dal označit za veselý."