The beginning of our end

Kapitola 25.

"Můžeš mi laskavě říct, kde sakra jsi?!" ozvalo se z telefonu ostře.

"Taky tě zdravím," protočil očima černovlásek.

"Na něco jsem se tě ptal!" přešel jeho poznámku, "chci vědět, proč nejsi v práci."

"Prostě jsem na to dnes neměl náladu."

"Jak jako neměl náladu?! Chceš mi říct, že sedíš celej den doma? Doufám, že tam aspoň zpytuješ svědomí ohledně svého krachujícího manželství!"

"Itachi," procedil skrz zuby Sasuke, zatímco vstal, aby přešel do vedlejší místnosti. Nechtěl, aby to Naruto slyšel.

"Přestaň se plést do věcí, do kterých ti nic není," vyčítal svému staršímu bratrovi.

"Sasuke, však jsi můj bratr, jistě, že se starám."

Černovlásek protočil očima. Nesnášel, když své chování obhajoval takhle.

"Sakura mi říkala o té vaší krizi," pokračoval.

"O nic nejde," zabrblal mladší z Uchihů.

"Sasuke, jak dlouho si myslíš, že to Sakura bude ještě snášet, než o ni a Saradu přijdeš?"

"Nech toho," zavrčel černovlásek, nechtěl to poslouchat. 

"Chci ti pomoct. Stavím se u tebe a promluvíme si o tom, dobře?" navrhl Itachi.

"A ty snad dneska nemusíš být v práci?" optal se ho posměšně Sasuke.

"Přijedu místo oběda."

"Itachi, přestaň. Nemám teď stejně čas. Navíc by to k ničemu nebylo," brblal otráveně. Vidět svého bratra bylo to poslední, co teď potřeboval.

"Nemáš čas? Kde jsi?" vyptával se ho starší Uchiha, "nejsi snad doma?"

"Jsem, " zahučel krátce.

"Takže tam někoho máš?"

"Jasně že ne," zavrčel podrážděně. 

"Takže si doma sám a nemáš čas? Co tam teda děláš, když tam neschováváš jinou ženskou?"

Sasuke bezeslov drtil mobil ve své ruce. Štval ho. Ten jeho výslech, ta jeho posedlost tím, aby mu řídil život. 

"Máš tam snad-"

"Itachi," přerušil ho, "nepotřebuju žádné tvé rady. Svůj život si umím zařídit sám."

"Takže domluveno, v poledne se stavím," pokračoval druhý z bratrů, jako by ho ani neslyšel.

"Itachi-" 

"Spolu to nějak vyřešíme, neměj strach."

"Itachi-!" zvýšil Sasuke hlas, ale z druhého konce se ozvalo už jen pípání odpojeného hovoru.

"Kurva!" zavrčel naštvaně a mrsknul svým mobilem oproti stěně, až se rozletěl na několik kusů.

Vztek v něm vřel. Nenáviděl, když se k němu choval jak k malému dítěti. Jeden krátkej rozhovor s jeho starším bratrem stačil k tomu, aby vybuchl vzteky. 

"Um..," ozvalo se za ním nejistě.

Sasuke se otočil na Naruta, jež na něj hleděl tím svým modrým pohledem.

"Omlouvám se, žes to musel vidět," zamumlal se sklopeným pohledem. Teď se cítil trapně. Nechtěl, aby si o něm myslel, že se nedokáže ovládat. I když by to byla z větší části pravda.