The beginning of our end

Kapitola 40.

"Naruto... Naruto..," zatřásl jemně chlapcem vedle sebe. Bylo něco málo před půl šestou ráno.

"Hm?" zamumlal blonďák a ztěžka otevřel víčka, to už mu však do rukou Sasuke cpal sklenici vody a prášky. Neprotestoval. Poslušně zapil všechno, co bylo potřeba. Stejně neměl sílu protestovat, i kdyby vůbec chtěl. 

Černovlásek si lehl vedle něj, zatímco mu ještě měřil teplotu. Po chvíli se ozvalo pípání. Vytáhl teploměr a zadíval se na blikající displej. 38,9. Ani to nemusel říkat nahlas. Už při pohledu na něj bylo jasné, že horečku má.

Jen tiše ležel na zádech a sledoval bílý strop.

Bylo ještě tak brzy, že by šel nejraději dál spát, ale s jeho duševním rozpoložením by teď sotva usnul. Vždyť i celou noc nedokázal pořádně usnout. 

"Pamatuješ si, jak jsme se poznali?" řekl po chvíli do naprostého ticha, které se kolem nich rozprostřelo. 

Ani nečekal na žádnou odpověď. Naruto stejně vypadal, že samou únavou opět usnul. Nebo k tomu byl alespoň dost blízko.

"Stál si jen v červené mikině na rohu Gold Evenue uprostřed zimy... a pak si seděl vedle mě v mém autě. Bylo to u toho příšerného parku... a my tam jen seděli v autě, vedle sebe... vedle veškeré té spouště, co z toho místa zbyla. Bylo tam ticho. Ani jeden z nás nic neříkal... a přesto to bylo svým způsobem tak uklidňující," drobně se pro sebe usmál, "a pak... když jsme se viděli znovu... sdílel si se mnou svůj příběh aniž bys mě vůbec znal. Připadal jsem si tenkrát jak blbec. Stěžovat si, když ty... ale jen ses na mě podíval... a řekls-"

"Mýlíš se..," zašeptal Naruto znenadání. 

Sasuke k němu otočil překvapeně hlavu. Nečekal, že ho vůbec poslouchá.

"Poprvé to bylo, když jsem k tobě nastoupil do auta... a tys mě odvezl bez jediného slova do parku... tam se na mě podíval... a vyhodil mě z auta," pokračoval Naruto. Mluvil potichu a ztěžka, ale celou dobu mu na rtech hrál úsměv, zatímco hleděl do černovláskových očí. 

"Máš pravdu," přitakal Sasuke. Na to nezapomněl, ovšem moc by si přál ten den vymazat z paměti. 

"Nabral jsem tě, protože jsem tam z tebe chtěl vymlátit duši," řekl upřímně. Tohle bylo poprvé, kdy mu to otevřeně řekl přímo do očí, "budu se za to nenávidět do konce života."

"Vůbec nic si neudělal," zašeptal Naruto.

"Ne. Podíval jsem se na tebe... a nedokázal jsem to. Nevím... jako by se ve mně něco zlomilo..," otočil svůj pohled opět na strop, "ten večer jsem tu ležel v posteli a myslel jenom na tebe. Nemohl jsem tě dostat z hlavy..."

"Sasuke..."

"A teď tu ležíš vedle mě... v té stejné posteli..," podíval se opět do modrých očí, "a prosíš mě, abych tě nechal umřít."

"Sa-" chtěl něco říct Naruto, ale byl přerušen.

"Vážně si myslíš, že bych něco takového dokázal?" díval se mu do očí téměř vyčítavě.

"Promiň..," zašeptal sotva slyšitelně blonďák, zatímco zavřel oči.

Sasuke se k němu otočil bokem.

"Naruto, poslouchej mě," dotkl se jeho ramene, "nenechám tě umřít. Ani tady, ani v nemocnici, slyšíš? Postarám se o tebe."

"Nedělej to..," zamumlal prosebně Naruto.