The beginning of our end

Kapitola 8.

"Ty víš, že si to zasloužíš," ozval se slizký hlas u jeho hlavy.

Rána. Přesně mířená na chlapcovi drobné dlaně.

Další rána. Kožený řemen od opasku se opět dotkl jemné kůže, na které zanechával rudé stopy.

"Zasloužíš si to," zopakoval ten hlas, než se znovu napřáhl. Tentokrát však chlapec ucukl. Věděl, že to nesmí, ale nemohl si pomoci. Nevydržel to. Dlaně ho neskutečně boleli a v očích ho pálili slzy.

Zvedl vyděšeně hlavu a jejich pohledy se střetly.

Neměl to dělat. Viděl v jeho očích ten vztek.

"Naruto!" zakřičel onen muž a hrubě ho popadl za ruku.

Probral se. Jeho modré oči hleděly na bílý strop a srdce mu splašeně bilo v hrudi.

Zahleděl se na svoje dlaně. Nebyla na nich ani jediná stopa. Jak taky.. byl to jen sen. Sen z dávné minulosti.

Promnul si oči a posadil se. Nerad myslel na děcák a na věci, co se tam děli.

Vstal a přešel do kuchyně, kde akorát snídal Gaara. Jenom na sebe kývli místo pozdravu. Ani jeden z nich nebyl po ránu zrovna výřečný. Naruto si odešel píchnout do koupelny, načež se vrátil a s jogurtem v ruce si přisedl na gauč ke Gaarovi.

"Nedáváš si toho nějak moc?" poznamenal Gaara, zatímco si ho prohlížel.

"Cože?" zahuhlal Naruto.

"Však seš úplně sťatej," hleděl mu rudovlásek přímo do očí, "Neměl by sis toho háčka brát tolik."

"Drž hubu," odsekl blonďák. Byl pěkně podrážděnej. Ale to jsou všichni heráci, když je někdo kritizuje hned po tom, co si píchnou.

"Chceš se snad zabít?" nepřestával do něj rýt Gaara.

"Vo co ti jde? Jsem úplně v pohodě," znovu odsekl Naruto.

"Jo.. to vidím," řekl sarkasticky, "jen toho ber víc a víc a jednou to s tebou sekne."

"Jenže když si toho dám míň, tak to se mnou nic nedělá," zamumlal Naruto. Bylo mu celkem jedno co Gaara říká. Bylo mu fajn. Všechny problémy jako by se najednou rozplynuly.

"Hmm," řekl na to jen rudovlásek. Nemělo cenu se s ním bavit. Byl tvrdohlavej jak mezek.

Pravdou však bylo, že měl o něj Gaara strach. Nebylo to poprvé, co to s dávkou přeháněl. Jednou ho dokonce musel křísit v koupelně, když si píchl nějaké svinstvo a poslalo ho to k zemi. I přes časté hádky měl Naruta rád a rozhodně nechtěl, aby se mu něco stalo.

Uběhlo více jak dvacet minut, než do sebe Naruto dostal svůj jogurt. I ta droga v něm pomalu ztrácela největší účinek a on se dostával do normálu.

"Pojedu na West Hill, přidáš se, nebo pojedeš na Gold Evenue?" zeptal se ho Gaara, zatímco sledoval, jak kouká do prázdného kelímku.

"Hmm," zamyslel se blonďák, "jedu s tebou.. na Evenue teď stejně nikdo nebude."

Byla sobota, uběhl týden od doby, kdy naposledy viděl Uchihu. Z nějakého důvodu se na něho těšil. Nemohl si pomoct, ale rád s ním trávil čas. Byl vlasně první člověk, se kterým se mohl bavit o čemkoliv. Ne jen o háčku a zákaznících jako s Gaarou.

"Fízlové," zasyčel Gaara, když vystoupili ven z metra na West Hill. To Naruta probralo z jeho vlastních myšlenek.

"Sakra, civilové," těkal Naruto očima z jednoho na druhého. Oni si možná mysleli, že jsou nenápadní, ale každej feťák či dealer je vždycky hned poznal. Rádi předstírali, že si chtěj koupit nějaký háčko, ale hráli to tak nepřirozeně, že to každýmu hned došlo.