The beginning of our end

Kapitola 45.

Bylo to tady. Den D.

V kapse kolem sto deseti dolarů. Ne tolik, kolik chtěl. Mohl by si vydělat dalších padesát babek snadno, kdyby byl ochotný se s někým vyspat. Možná by dostal i víc. Jenže spát s nikým nehodlal. Zvlášť teď, když už byl konec téhle noční můry na dosah. 

Nějak to zařídí. Neměl teda tušení jak, ale ani nad tím příliš nepřemýšlel. Myslel jen na přítomnost. Skoro jako by se budoucnosti snažil za každou cenu vyhnout. 

Zhluboka se nadechl. Bolela ho hlava a v krku měl nepříjemně vyschlo. Nejspíše z nervozity. Přeci jen to bylo jedno z největších rozhodnutí v jeho životě. Nebyl však čas otálet. S vydělanými penězi v kapse se vydal za svým dealerem. 

.

Sasuke nervózně postával na ulici před prosklenými dveřmi obrovské korporátní společnosti. Už to bylo dlouho, co zde - ve své staré práci - byl naposledy.

Nechtělo se mu dovnitř. Nejraději by se otočil a šel zpátky domů. Jenže vlastní zoufalost ho dohnala až sem. Nemá už pomalu ani na jídlo a jestli ještě přijde o dům, skončí jako bezdomovec. Jistě, mohl by zůstat u Naruta, ale ten měl svých starostí dost. Ještě aby se musel starat o něj... 

Odevzdaně si povzdechl. Kdyby býval pořádnej chlap, dokázal by se nejet o sebe a svou rodinu postarat, ale vytáhl by i Naruta ze všeho toho svinstva. 

Jenže to on není. Bude tedy muset ohnout hřbet a doplazit se za svým bratrem o pomoc. 

Nepochyboval o tom jakou radost to udělá jeho egu. Neměl však na výběr. Už byl tak na dně, že jiná možnost neexistovala. 

Pomalu vešel dovnitř. 

"Dobrý den, pane, máte domluvenou schů-" začala mladá slečna za recepcí slušně, ovšem jen zvedla oči, okamžitě se zarazila, "pane Uchiho! Dlouho jsem vás tu neviděla. Měl jste dovolenou?"

"Dostal jsem padáka," odvětil Sasuke suše. 

"Co-cože?" zamrkala dívka překvapeně, ale to už černovlásek pokračoval dál.

"Je tady můj bratr?"

"A-ano, jistě. Je ve své kanceláři. Mám ohlásit váš příchod?"

"Hm," přikývl a vydal se k výtahům. 

Nechtěl to ponížení zbytečně prodlužovat. 

Kéž by se mohl propadnout na druhý konec světa. Alespoň by utekl od všech problémů...

.

"Tak co je?" zeptal se Gaara svého spolubydlícího, který supěl vzteky od chvíle, co přišel domů.

Blonďák mu na to nic neodpověděl, jen dál přesouval platíčka léků ze své kapsy do šuplíku v nočním stolku.

"Takže ses rozhodl do toho jít?" pokračoval rudovlásek, zatímco očima sledoval to dění před sebou.

"Nemám toho dost," zasupěl blonďák potichu, až mu Gaara skoro nerozuměl. 

"Jak nemáš?" nechápal, "chceš mi říct, že za všechny tyhle prášky chtěl přes sto babek?"

Naruto znovu sáhl do kapsy, tentokrát se však zarazil. Na chvilku zaváhal, zda má další obsah vytáhnout. 

"Ale ne," neuniklo to rudovláskovi, "děláš si ze mě srandu?"

"Gaaro-" otočil na něj svůj modrý pohled, jmenovaný ho však umlčel svým smíchem.

"A já myslel, že si chtěl odvykat!" smál se.