The beginning of our end

Kapitola 31.

"Um... něco bych od tebe chtěl," mumlal, zatímco se mu do tváří hrnula červeň.

"Ano?"

"No... um... víš jak... nabízíš ty... služby," zadrhával se černovlásek neschopen se mu v této chvíli podívat do očí.

Naruto překvapeně zvedl obočí. Začínal tušit kam tím jeho společník míří.

"Chtěl bych si.. no... um... chtěl bych si je koupit."

"Aha..," vydechl blonďák zaskočen onou otázkou. 

"Kolik si účtuješ?" zeptal se ho černovlásek a vytáhl peněženku, "stovka bude stačit?"

"Um, j-jo.. jasně," přikývl. 

Nebylo to poprvé, co se ho na to někdo zeptal, ani poprvé, co něco takového dělal, i přes to se zdál nervózní. Vždycky se snažil tomuto vyhnout, spaní se zákazníkem pro něj byla až ta nejzazší možnost výdělku, ovšem se Sasukem se nesnažil ani smlouvat. 

"Fajn," zamumlal Uchiha a opět se rozjel. 

V hlavě mu vířilo spousta myšlenek. Co to právě udělal? Vážně se ho na to zeptal? Vážně se to stane?!

"Támhle zatoč doleva," začal Naruto, zatímco ukazoval kam, "je tam hotel. Dá se tam koupit pokoj na hodinu."

Sasuke jen přikývl.

Takže hodinový hotel? To je to místo, kam ho vezme? Začínal přemýšlet o tom, zda to byl vůbec dobrý nápad. Jistě, toužil po něm, chtěl to udělat. Pokud opustí celý svůj život, tak má právo zjistit, jaké to je, ne?

Bože, je idiot?! Jak to vůbec přemýšlí?  Měl by to snad chtít i Naruto, ne že mu jen zaplatí jak nějaké...

Proč se ho na to vůbec ptal?

Byla to síla okamžiku, ani moc nemyslel, jen to z něj vypadlo pod tíhou touhy. Byl jak puberťák, kterému se splašily hormony. 

"Tady zastav," vytrhl ho z myšlenek blonďákův hlas. 

Byli tam rychle. Není divu, že sem chodí spousta prostitutů z West Hill. 

Oba vystoupili. Stáli před nenápadnými prosklenými dveřmi, nebýt malého neonového nápisu 'Hotel', ani by to Sasuke nepoznal. 

"Dobrej, přejete si?" zeptala se jich starší ženská nepříliš přívětivě, když vešli dovnitř.

"Chceme pokoj, ale jenom na hodinu," odpověděl Naruto, když se k tomu jeho společník neměl.

"8 babek," zabrblala a otočila se za sebe, kde visely klíče.

To už se Sasuke vzpamatoval a potřebné bankovky vylovil v kapse.

"Máme dvanácku," snažil se zapřást konverzaci Naruto, ovšem
černovlásek se zdál nesvůj.

Aby taky ne. Celé tohle místo mu přišlo odporné.

Staré koberce, jež neviděli čistírnu nejspíš ani jednou, zašlá barva na zdech, na kterých viseli obrazy zažloutlé stářím.

Ani jejich pokoj to nezachránil. Spíš naopak.

V malé místnosti se mačkala obrovská postel, kterou lemoval starý ošoupaný nábytek a okna lemovaly tmavé těžkopádné závěsy.

Všechno působilo tak staře a odpudivě, že to v Sasukem zabilo veškeré přesvědčení o tom, že to chce udělat.

Ztěžka se posadil na postel. Přešla ho jeho náhlá touha.

Drobně si povzdychl. Už to chtěl odpískat, když ho vyrušil zip od mikiny, který zacinkal o podlahu.