The beginning of our end

Kapitola 5.

"Je všechno, cos mi řekl, pravda?" zeptal se Sasuke svého blonďatého spolujezdce, když zastavoval u krajnice na Gold Evenue.

"Jo, je to pravda," přikývl Naruto.

"Dobře," začal se černovlásek hrabat v peněžence, "tohle si vem."

"Tolik?" vykulí překvapeně svoje modré oči Naruto, zatímco hledí na stodolarovku ve své ruce, "jsi si jistý?"

"Jen si to vem," usmál se na něho drobně.

"Díky moc," zazubil se Naruto.

"Budeš tu i zítra?" zajímal se Sasuke.

"Jasně, jsem tu každý den," usmál se na něho, zatímco vystupoval z auta.

Rozloučili se a jen co Sasuke se svým vozem zmizel za rohem, rozeběhl se Naruto zvesela k postavě stojící opodál.

"Gaaro, Gaaro!"

"Hmm?" otočil se na něho jmenovaný s cigaretou v ruce, "co se děje?"

"Kolik máš u sebe?"

"Asi třicet, proč?" podíval se na něho nechápavě a popotáhl z cigarety.

"To stačí, rychle to dokuř a jeď se mnou na West Hill," popoháněl ho jeho blonďatý kamarád.

"Hráblo ti? Třicet babek vystačí sotva na jedno píchnutí."

"Klid, mám u sebe asi sto čtyřicet," zazubil se na něho.

"Coo?" vytřeštil oči Gaara, "kdes to tak rychle sebral? Ještě není ani devět."

"To víš, narazil jsem na štědrého zákazníka, dal mi celou stovku," usmál se tajemně.

"Tys s ním chrápal?" zeptal se Gaara a znovu popotáhl ze své cigarety.

"Jasně že ne," odfrkl si blonďák. Skoro, jako kdyby se ho to dotklo.

"Nekecej, za co by ti jinak dal stovku?" nevěřil mu stále jeho společník.

"Nekecám, ani jsem se ho nedotkl," trval na svém Naruto.

"Tak za co ti dal takové prachy?" vyptával se Gaara, zatímco si prsty odhrnul rudé pramínky vlasů, co mu padali do jeho černě orámovaných očí.

"Za to, že jsem si s ním povídal."

"Cože? Cos mu proboha řekl, že ti dal rovnou stovku?" nechápal Gaara.

"Něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl," vysvětlil Naruto s drobným úsměvem.

"A to je co?" zajímal se rudovlásek.

"Dej mi sto babek a taky ti to povím," vyplázl na něj blonďák jazyk.

"Tss," odsekl naoko uraženě Gaara a zahodil nedopalek od cigarety, "tak pojď, ať ho stihnem, dokud má to nejčistčí zboží."

Naruto přikývl a společně se vydali k metru.

Jeli podzemkou asi dvacet minut, než dorazili na místo. Nemuseli svého dealera dlouho hledat, neboť stál u vchodu do metra. Stál tam tak vždycky kvůli poldům, aby stihl buď rychle utéct pryč, nebo seběhnout po schodech dolů a s trochou štěstí skočit do vagónu a odjet, kdyby se náhodou objevila razie.

"Ahoj, máš toho ještě dost?" zeptal se ho Naruto hned, co k němu společně s Gaarou přišli.

"Zdravím kluci, dneska tu mám krásně čisté zboží. Je teda o deset dolarů dražší, ale zato slušná kvalita," začal zvesela chlap kolem třicítky. Už ty dva dobře znal.