The beginning of our end

Kapitola 14.

Podařilo se mu sehnat tři chlapy na Fift Street, co byli ochotní mu dát patnáct dolarů za to, že na ně bude sahat svou rukou.

Vždycky to dělal jen rukou. Jistě, bylo to nechutný, ale aspoň s nima nemusel mít sex.

Poslední dobou se ale zákazníci scháněli hůř a hůř. Všude byli mladí kluci, co vypadali stále dobře a byli ochotní za těch patnáct babek dělat mnohem víc.

To mu přišlo hrozný. Ne proto, že mu to dělali težší, ale proto, že svoji cenu stanovili tak nízko.

"Vem si to," natáhl ruku k oné drobné blondýnce, se kterou předtím mluvil.

"Co to je?" řekla nechápavě, ale vzala si to, "počkej, to je dvacet babek?"

Naruto už nic neřekl, jenom se otočil, aby mohl vyrazit na Gold Evenue.

"Počkej," chytla ho za rukáv, "proč.. proč mi to dáváš?"

"Vem si to a běž domů," přešel její otázku.

"Děkuju!" křikla za ním ještě, když jí pomalu mizel z dohledu.

Sjel metrem na Gold Evenue. Venku už se pořádně setmělo. Taky byla dost zima, ale Naruto to sotva vnímal. Jediné na co teď myslel, byly peníze. Potřeboval sehnat ještě aspoň šedesát babek. Nepochyboval, že by je vydělal na Fift street, avšak na Gold Evenue si mohl účtovat víc, což samozřejmě znamenalo míň zákazníků.

Postavil se na kraj chodníku. Šedesát dolarů, to znamená tak tři chlapy.. možná dva, když bude mít štěstí.

Zhluboka se nadechl.

To půjde. Do dvou hodin by mohl být hotovej. Ne že by ho oslovovalo málo chlapů, většina z nich však nestála o nic jiného než sex.

Rozhlédl se kolem sebe.

Myslel na Sasukeho. Kdyby se tu tak ukázal, to by mu určitě dal dost peněz, aby měl i pro Gaaru. Avšak nedoufal, že by se tu dneska ukázal. Bylo pondělí a Sasuke se většinou objevoval až na konci týdne.

Povzdychl si. Všechno by bylo jednodušší, kdyby se tu objevil. Nebo kdyby si Gaara pečlivěji vybíral svoje zákazníky...

.

"Naruto," mávl na něj Gaara, když ho spatřil na West Hill.

"Vypadáš jak hromádka neštěstí," poznamenal Naruto pobaveně, "hádám, žes moc peněz nesehnal."

"Sehnal jsem jen deset babek," přiznal Gaara.

"Deset?" zvedl obočí blonďák, "to bych vyškemral za patnáct minut."

"Hele, s tím monclem jsem nemohl nikoho sehnat..," bránil se rudovlásek, "kdyby tu dneska aspoň byl nějakej z mejch zákazníků..."

"Klid, já prachy mám," zamumlal Naruto. Bylo mu jasný, že s tím stejně jeho spolubydlící počítal. 

Společně došli za mladým klukem, co se tu nenápadně motal kolem. Byl to jejich novej kšefťák. Byl docela fajn, hlavně měl ale docela slušný zboží. 

"Dej nám za pětaosmdesát," kývl na něj Naruto. 

"Jistě jistě, nejdřív prachy," zamumlal potichu onen kluk. 

Blonďák mu je dal. Většina kšefťáků chtěla prachy předem. Už nejednou se totiž stalo, že feťák vzal zboží a začal zdrhat. 

"Být váma, tak nakoupím do zásoby," pronesl během předávání malých stříbrných papírků.