The beginning of our end

Kapitola 35.

"

Ehm, ehm. Já vím, je to už aspoň tisíc let, co vyšel poslední díl. Omlouvám se. Nejdřív nebyl čas ani nálada a čím víc se prodleva delšila, tím vím mi to bylo trapné... ale! I když to možná někteří čtenáři už vzdali, hodlám ji na 100% dokončit. Protože tu povídku mám opravdu ráda,  a i když to tak nevypadalo, neustále jsem nad ní přemýšlela, aby byla čtivá až do úplného závěru. Tak prosím, mějte se mnou trpělivost, možná to bude ještě nějaký ten pátek (rok) trvat, ale konce se dočkáte! Aki

"

_______________________________________

Ozval se táhlý tlumený vzdech, když konečně došel vyvrcholení. Naruto, co seděl na místě spolujezdce, stáhl ruku od svého zákazníka. Celou dobu hleděl ven z okénka. Nechtěl se na to obtloustlý prase ani podívat. Po včerejší noci se Sasukem musel opět dělat tohle. 

"Díky," huhlal udýchaně jeho zákazník, "ty víš jak na to. Ne jako moje žena."

"Hm," zamumlal blonďák jen a konečně se ohlédl na svého spolujezdce, co si akorát zapínal kalhoty, "co kdybys na to šlápl, chci bejt na West Hill co nejdřív."

"Jsi pěkně drzej," uchechtl se starší muž, zatímco si zapínal kalhoty, "ale to je přesně to, co se mi na tobě líbí."

Naruto jen protočil očima a radši už nic neříkal. Dneska se mu povedlo sehnat za tři hodiny jen čtyři zákazníky. Sehnal by jich i víc, kdyby byl svolnější i k jiným aktivitám, ale to odmítal. Aspoň dokud nebude úplně zoufalej. 

Se čtyřiceti dolary v kapse se společně rozjeli k West Hill.

Tam rychle vyskočil z auta a mířil si to rovnou za Gaarou.

"Hej," oslovil ho, "kolik už máš?"

"Čau," odpověděl mu rudovlásek, počítající zelené bankovky, aniž by se na něj podíval, "kolik máš ty?"

"Čtyřicet," odpověděl mu Naruto. Nechtělo se mu už dál čekat na zákazníky a jeho spolubydlící byl jediná možnost, jak to pro dnešek zabalit. 

Gaara k němu natáhl ruku. Naruto, ač se mu do toho zrovna nechtělo, mu odevzdal všechnu svoji hotovost. Rudovlásek ji přimíchal do zbytku zeleného balíčku a spokojeně se usmál.

"Tady můj novej kámoš," ukázal na kluka vedle sebe, kterému doteď Naruto nevěnoval žádnou pozornost, "dokáže sehnat jakékoliv zboží. Dáme si dneska pořádně do žil. Taková malá párty."

"Párty?" zamračil se blonďák. Ten nápad se mu vůbec nezamlouval.

"Jasně," pokračoval Gaara a konečně se na něj podíval, "sežene nám nějakej crack a pervitin."

"Pervitin?" zopakoval Naruto, zatímco svým modrým pohledem skenoval toho nového kámoše.

"Jo, zase se potkáš se svým starým přítelem," zasmál se Gaara, "namícháme to s háčkem. Zkoušels to někdy? To je teprv jízda!"

"Kupme jen háčko a pojďme domů," snažil se ho přesvědčit blonďák, "nemám náladu míchat speedball."

Rudovlásek nad tím však mávl rukou.

"Nebuď takovej srab. Někdy se člověk musí trochu odvázat."

"Ale-"

"Neboj se!" skočil mu do řeči ten neznámej kluk, "mám známosti. Bude to prvotřídní zboží!"

"Hmm," zahučel jenom Naruto. Neměl z toho dobrý pocit, ale nemělo cenu se hádat. Na to byl Gaara moc tvrdohlavej.

.