The beginning of our end

Kapitola 4.

"Pane Uchiho, je tu váš bratr," vykoukne ze dveří mladá sekretářka. Ještě než stihne Sasuke jakkoliv zareagovat, vtrhne dovnitř jeho přesná kopie, jen o pár let starší.

"Itachi," zavrčí černovlásek místo pozdravu.

"Přišel jsem tě navštívit, bratříčku," usměje se na něho nově příchozí mile.

"Můžeš si dělat co chceš, je to tvoje firma," odpoví mu Sasuke nepříjemným tónem, zatímco si začne rovnat papíry na stole.

"Chtěl jsem se tě jenom osobně zeptat na mojí nabídku-"

"Nebudu ti dělat sekretářku, Itachi," odsekne mladší z bratrů, "a teď, když mě omluvíš, mám práci."

"Sasuke, jednou můžeš ve firmě zaujmout moje místo, potřebuješ ale nabýt zkušenosti," argumentuje s ním, ale na Sasukeho to nemá žádný efekt. Všechno jde jedním uchem tam a druhým ven.

"To si sem přišel jen kvůli tomuhle?" zeptá se ho mladší Uchiha aniž by přitom zvedl oči z papírů, co drží v rukou.

"Přišel jsem, protože mě o to požádala tvoje žena."

"Sakura?" zvedne překvapeně zrak Sasuke.

"Jestli máš problémy s penězi, stačí říct, rád ti pomůžu-" pokračuje Itachi, ale je přerušen.

"Nepotřebujeme tvoje milodary."

"Sasuke-"

"Máme se dobře, stačí? Nic nám neschází," odsekne prudce.

Starší černovlásek na to nic neříká. Pozoruje svého mladšího bratra, jak ho propaluje nenávistným pohledem.

"Sakura má o tebe strach," protne to ticho po chvíli, "prý poslední dobou často mizíš v noci na několik hodin pryč."

"Do toho ti nic není," zavrčí Sasuke.

"Doufám, že neděláš nic, co by pošpinilo jméno rodiny," zadívá se na něho přísně, "otec by z tvého chování neměl radost."

Sasuke ho propaluje vražedným pohledem, ale nic mu na to neřekne.

"Měl by ses začít víc věnovat svojí rodině, bratříčku," dodá ještě, zatímco se otáčí ke dveřím, ze kterých hned na to odejde.

"Kurva," uleví si Sasuke, přičemž smete vzteky všechny papíry ze stolu. Krev v něm vře. Nenávidí ho. Nenávidí svého dokonalého bratra, kterého jeho otec tak vychvaluje. Bratra, co má všechno. A co má on? Nic. Jen děcko na krku.

Myšlenka na Saradu ho trochu uklidní. Ona nemůže za to, jak dopadl.

Povzdychne si. Rozhlédne se kolem sebe na záplavu bílých papírů, co se válí kolem něho. Bude to muset všechno znovu srovnat.

.

Uběhl týden. Týden, kdy Sasuke jezdil z práce rovnou domů. Nejspíš v něm Itachiho slova probudila svědomí, neboť se rozhodl víc věnovat Saradě. Nebo to alespoň zamýšlel.

Realita byla poněkud jiná.
Se Sakurou se hádali skoro každý den. Sasuke nemohl překousnout, že o nich mluvila s jeho bratrem a ona zas, že nevzal jeho pracovní nabídku. Po všem tom dohadování už neměl chuť ani sílu se věnovat Saradě. Nanejvýš jí pomohl s úkoly z té její speciální školky, a tam jeho rodičovská povinnost končila.
Nemluvně o tom, že by je Sarada lehce zvládla i bez něj. Začínal nabývat pocit, že je pro tuhle rodinu jen strojem na peníze.

.

A najednou to tu bylo zase. Necelých čtyřicet minut jízdy, neudržovaná čtvrť a několik postav, co v noci stálo na Gold Evenue.