The beginning of our end

Kapitola 30.

Černé oči skenovaly bílý strop. Bylo už něco lehce po poledni, avšak Sasukemu to bylo jedno a dál se rozvaloval v posteli. Prvotní šok zmizel a už si pomalu na to ticho kolem zvykal. 

Byla to už pěkná řádka let, kdy naposledy žil sám na vlastní pěst. 

Nemusel nikam spěchat, když teď nemá ani práci. Možná by se dál jen převaloval v posteli, kdyby nezazvonil zvonek.

Sasuke zvědavě vylezl z peřin. Dost pochyboval, že by u dveří stála Sakura. 

A měl pravdu. Jen otevřel dveře, už se mu zkřivil obličej.

"Co tu děláš?" zabrblal nepřátelsky na svého staršího bratra, jež stál před ním.

"Přišel jsem si promluvit," nasáčkoval se dovnitř Itachi.

"Takže ty se můžeš ulejt z práce, ale já ne?" rýpnul si mladší Uchiha, zatímco společně přecházeli do kuchyně.

"Jsem tu místo oběda. Budu mít celej den hlad, ale tomu se říká zodpovědnost, Sasuke."

Černovlásek jen protočil očima.

"Mluvil jsem se Sakurou," začal Itachi, když se oba posadili v kuchyni.

"Opravdu?" vyhrkl překvapeně Sasuke.

"Jo, je se Saradou v jednom motelu, než si najdou něco jiného."

"Aha," vydechl, "nejela za rodiči?"

"Sasuke," podíval se na něj jeho starší bratr vážně, "mám číslo na ten motel, přepojí tě. Když jí zavoláš, tak ti odpustí, pořád tě miluje."

Černovlásek se podíval na malinkou kartičku, co mu podával. Vzal si ji a letmo se zadíval na číslo, co na ní bylo naškrábané. Pak ji položil na stůl a odsunul.

"Sasuke..?" nechápal Itachi.

"Nemyslím si, že je to nejlepší nápad," zamumlal jmenovaný, do očí se mu však nepodíval.

"O čem to mluvíš? Nemůžeš přece jen tak vycouvat! Je to tvoje rodina! Jak se na ni můžeš vykašlat? Potřebují tě! A kvůli čemu vlastně? Tomu klukovi?"

Sasuke zvedl svůj černý pohled při zmínce o Narutovi.

"Ano, vím o něm. O tom narkomanovi, co se prodává na West Hill. Vím, že za ním jezdíš. Vím, že mu dáváš peníze, ale to musí skončit. Nemůžeš přece zahodil celý svůj život, pro někoho takového!" apeloval na něj skoro až zoufale Itachi. Snažil se ho přivést zpět na správnou cestu, ale Sasuke byl jak hluchý. 

"Nic o něm nevíš," zamračil se mladší z Uchihů.

"Vím o něm dost! Prober se, je to feťák! Celej den jen shání peníze na heroin! Peníze, co mu furt dáváš! Myslíš si, že by se s tebou jinak bavil, kdybys mu nic nedával?"

"On takový není," zamračil se ještě víc.

"Sasuke," povzdechl si Itachi a začal jemně: "vážně si chceš zničit celý život, všechno, na čem si dřel, svojí rodinu... pro ubohého narkomana z ulice?"

"Nic o něm nevíš," zavrčel na něj černovlásek nebezpečně. 

"Jenom tě využívá pro prachy! Prober se!" ruply nervy Itachimu a praštil do stolu.

"No a co?!" vyjel na něj i Sasuke, "jsou to moje peníze!"

"To nemyslíš vážně! To mu je jen tak dáš?!"

"Dám mu je klidně všechny, když bude chtít!" zakřičel na něj rozzuřeně mladší z Uchihů.

Itachi se na něj nevěřícně podíval.