The beginning of our end

Kapitola 3.

Zastaví opět u parku. Nastane na chvíli ticho. Sasuke se zdá nervózní, čehož si všimne i jeho blonďatý spolujezdec.

"Klid, každýmu se to občas stane," snaží se ho povzbudit. Černovlásek, který doteď hleděl dopředu, se na něho nechápavě zadívá.

"Stane co?"

"No však víš, ne každý může 'do akce' hned. Někdy se člověku nepostaví na povel-"

"O čem to mluvíš?!" vyjede na něho Sasuke se zarudlými tvářemi.

"No přece o minule-" pokračuje blonďák s lehce zmateným výrazem.

"Tak to vůbec nebylo!" brání se Sasuke, "já o tyhle věci vůbec nemám zájem. Mám ženu a dítě-"

"To není nic divného, spousta zákazníků má rodinu," argumentuje s ním, zatímco ho pozoruje svým modrým pohledem.

"Já jsem na ženský!" opět na něho vyjede, ale pak si odkašle a už normálním hlasem zopakuje: "já jsem na ženský."

"Hmmm," povytáhne jedno obočí blonďák, "ženský se prodávaj u nádráží.."

"O čem to zas mluvíš? Mám ženu, nepolezu za děvkama."

Teď na něho modré oči hleděly ještě zmateněji.

Chvíli oba mlčeli, než to ticho protnul Sasuke povzdychem. Opřel si hlavu o sedadlo a ruce si složil do klína. Hleděl kamsi do stropu auta. Vypadal zničeně, čehož si všiml i jeho spolujezdec.

"Měl si těžký den?"

Sasuke se na něho podíval, ale nic neřekl. Tohle bylo poprvé, kdy si ho mohl pořádně prohlédnout. Byl k němu otočený celým tělem, seděl na boku a hlavu si opíral o ruku. Pořád se na něho usmíval a propaloval ho svým modrým pohledem. Rozcuchané blonďaté vlasy mu trčeli do všech stran. Na sobě měl červenou baseballovou mikinu a na nohách obyčejné džíny.

"Jak se jmenuješ, kluku?" zeptal se ho Sasuke.

"Nemyslím si, že bys byl o tolik starší než já, abys mi říkal kluku," usmál se pobaveně blonďák.

"Promiň, tak jsem to nemyslel-" začal se obhajovat černovlásek, ale byl hned přerušen.

"Naruto," usmál se, "jmenuju se Naruto."

"Naruto," zopakoval s drobným úsměvem Sasuke.

"A ty?" zeptal se ho na oplátku blonďák a zase se na něho usmál.

"Sasuke Uchiha," odpověděl mu, zatímco od něho nemohl odtrhnout oči. Ta jeho pozitivní energie ho přímo fascinovala.

"A co tě přivádí do téhle díry, když ne povyražení, Sasuke Uchiho?"

"Já ani nevím," řekl vyhýbavě.

"Hmm?" naklonil zvědavě hlavu na stranu jeho blonďatý spolujezdec. Sasuke ho začínal zajímat. Nechoval se ani trochu jako zákazníci, které znal.

"Potřeboval jsem si jen na chvíli vyčistit hlavu," přiznal černovlásek nakonec.

"Jo ták," řekl Naruto, zatímco se začal vrtět na sedačce. Už neseděl na boku, místo toho si opřel kolena o palubní desku a natáhl se na sedačku, takže teď tu tak napůl seděl a napůl ležel. Najednou si všiml střešního okna, naklonil svou hlavu na stranu, aby se z něho mohl podívat, jenže k jeho smůle stejně nic neviděl, protože v autě bylo příliš světla.

Sasuke si toho všiml, a tak jediným tlačítkem vypnul vnitřní osvětlení svého vozu. Rozprostřela se kolem nich tma. Jediná lampa, co u parku stála, byla dostatečně daleko na to, aby se její poblikávající světlo nedostalo až k nim.

Narutovi, aniž by odtrhl oči od oblohy, se na rtech objevil úsměv.

Černovlásek se po jeho vzoru zadíval ven na oblohu.

Nechápal ho. Opravdu dokázal mít radost z něčeho tak běžného, jako byly hvězdy? Pravdou však bylo, že Naruto měl víc důvodů k radosti. Třeba proto, že venku bylo opravdu chladno a on byl vděčný za možnost se na chvíli ohřát v něčím autě.

Seděli takhle značnou chvíli. Ani jeden neměl potřebu něco říkat. Nebylo to však žádné trapné ticho, naopak. Vládla mezi nimi uvolněná atmosféra. Byla to krátká pauza, kdy oba mohli zapomenout na to, jaký život vedli.

"Myslím, že bych měl už jít," protne to ticho po nějaké době blonďák.

"Jo.. jasně," zamumlá Sasuke, vypadá, jako kdyby se náhle probral z transu, "kolik ti dlužím?"

"Hmm," zamyslí se Naruto, "těžko říct, nic jsme spolu nedělali."

"Kolik si účtuješ normálně?"

"No, co kdybychom to dneska nechali bejt za to, že mě hodíš na metro?" zeptá se s úsměvem.

Na to mu Sasuke nemůže říct ne.

Cesta trvá sotva pět minut, neboť Naruto trvá na tom, že mu stačí zastavit na nejbližší stanici metra a to i přes to, že mu Sasuke nabízí, že ho odveze kam bude chtít.

"Tak tedy hezký zbytek večera, Sasuke Uchiho," řekne Naruto hravě, když vystupuje z vozu.

"Počkej," křikne za ním černovlásek, "budeš tu i zítra?"

Místo odpovědi se na něho Naruto usměje. Přejde k metru, ale než mu úplně zmizí z dohledu, zamává mu na rozloučenou.

Sasuke si povzdychne a nespokojen s blonďákovou nicneříkající odpovědí se vydá domů.

"Kdes včera byl?" zasypává ho Sakura otázkami už u snídaně.

"Venku," hlesne bez zájmu černovlásek nespouštějíc svůj pohled z mobilu.

"S kým si tam byl?" vyptá se dál jeho žena.

"S nikým," odpoví opět stejným tónem a zakousne se do čerstvého toustu.

"Nelži mi," dá ruce v bok Sakura. Najednou i taková drobná žena, jakou Sakura bezpochyby je, vypadá děsivě.

Sasuke konečně zvedne oči od mobilního displeje.

"Nebyl jsem tam s žádnou ženskou, stačí?"

"Přísaháš?"

"Bože, Sakuro, nevidíš, že mám práci?" řekne podrážděně, když mu z jejích neutichajícich otázek dojde trpělivost.

Sakura provinile sklopí hlavu.

Černovlásek si povzdychne, má teď akorát výčitky, že je na ni tak hrubý.