The beginning of our end

Kapitola 44.

Sasukemu stále vrtalo hlavou Narutovo jméno. Věděl, že už ho někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout kde. Tedy až do chvíle, kdy si vzpomněl na jméno bývalého starosty - Minato Namikaze. Umřel už dávno, ale v centru po něm byla pojmenována knihovna. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby tam nebyl na dvacetiletém výročí jeho smrti, kde se zmiňovali i o jeho ženě. I když křestní jméno si nepamatoval, jedním si byl jistý - určitě se jmenovala Uzumaki. 

Přemýšlel, zda se na to má Naruta zeptat. Jenže pak si vzpomněl, jak mu říkal, že své rodiče nikdy nepoznal, tudíž by těžko věděl, zda by ona mohla být nějaká jeho příbuzná. 

Trochu toužil to zjistit. Třeba by si nepřipadal pak tak ztracený, kdyby zjistil něco o svém původu? Možná má někde po světě další příbuzné, kteří o něm ani neví. Měl by Naruto radost, kdyby mu o nich řekl? Kdo ví. Musel by se na to zeptat přímo jeho. Bylo tady ještě spousta věcí, které o něm doposud nevěděl. 

V předsíni na sebe hodil starou mikinu, co našel před pár dny ve skříni a vyšel vstříc slunečním paprskům dovádějícím za zdmi jeho domu. Byly to už dva dny, co naposled viděl Naruta. Umíral touhou ho vidět. Jel by za ním dřív, ale potřeboval si nejdříve obstarat nějaké peníze. Nemluvně o tom, že jeden den celý prospal, jak ho dohonil spánkový deficit, co měl z toho neustálého stresu. 

S úsměvem na rtech otevřel vchodové dveře. V tu chvíli mu však úsměv opadl.

"Oh, Sasuke!" ozval se překvapeně nezvaný host, co se chystal právě zaklepat.

"Itachi," zamumlal podrážděně, "co tady chceš?"

"Promluvit si."

"A o čem?" zkřížil si ruce na hrudi černovlásek nepřátelsky. 

"Můžu dovnitř?" usmál se Itachi drobně místo odpovědi. 

.

Naruto se silněji kousl do rtu, když ucítil lepkavou dlaň na svých holých zádech. 

"Jsi tak hezký," zafuněl postarší chlap, co klečel na posteli vedle blonďáka, který byl k němu otočen bokem. Masturboval, zatímco pozoroval to mladé tělo pod sebou. Taková byla dohoda - bude si užívat sám se sebou nad Narutem, který zde bude ležet jen ve spodním prádle. 

Sledoval ho svým slizským pohledem a do toho neustále funěl.

Naruto si skousl ret ještě o něco silněji. Bylo mu z toho špatně. Hleděl na něj jak na kus masa. Chtělo se mu z toho chudáka zvracet. 

"Jsi... jsi tak hezký," zahuhlal znovu. Dech se mu zkracoval. To blonďáka znechutilo ještě víc.

"Po-podívej se na mě," zaprosil, avšak s modroočkem to ani nehlo. Neměl nejmenší zájem se na něj podívat byť jen na vteřinu. Chtěl jenom, aby tahle hrůza už skončila. 

Lepkavá ruka se z jeho lopatky přemístila k jeho zlatavým vlasům. Přejel po nich upocenou dlaní, než se odvážil dotknout líce hocha pod sebou. Naruto se ošil. Nechtěl, aby na něj sahal. A už vůbec ne na tvář. Chtěl něco říct, ovšem ten starej úchyl naposled táhle zafuněl a byl konec. 

V tu chvíli se Naruto znechuceně zvedl na rukou a co nejrychleji se přesunul na kraj postele. Chtěl být od něj co nejdál. A od postele taky. 

"Jsi-" začal udýchaně onen chlapík, nejspíš chtěl ze svých úst opět vypustit další laciný komplimenty. To však blonďák neměl chuť poslouchat.

"Řeklo se žádný doteky," zavrčel naštvaně.

"Pro-promiň, nemohl jsem si pomoci-"

"To je fuk," přerušil ho znovu. Nechtěl už slyšet další zbytečný žvásty. Natáhl se po svém tričku. Nestihl si ho však ani začít oblékat, když se zase ozval jeho zákazník.