Horká pára se nesla koupelnou a zamlžovala zrcadlo.Naruto seděl ve vaně do půli těla ponořený do horké, ne-li přímo vařicí vody. Nijak mu to však nevadilo - naopak. Dost si to užíval. Už to bylo dlouho, co se myl teplou vodou.
Hlavu měl položenou na rukou, které se opíraly o okraj vany a zamyšleně hleděl na krásné mramorované umyvadlo před sebou.
Byla na něm položena čtvrtka háčka úhledně zabalená do stříbřitého papírku. Se Sasukem museli sjet za jeho kšefťákem, aby měl něco na večer a nedostal absťák. Sasuke mu to celé zaplatil. Narutovi se to nelíbilo, neměl však možnost protestovat, neboť z vlastní kapsy na to neměl.
Sasukemu to však nevadilo. Říkal, že si aspoň cestou sjedou pro čínu na večeři. Narutova porce však teď stydla na stole v obýváku. Ne že by mu nechutnala, ale moc dobře znal svůj žaludek. Kromě jogurtu už nedokázal pozřít téměř nic.
.
Voda ve vaně už kompletně vystydla. Jak dlouho tam ležel? Hodinu, či déle?
Pomalu vylezl ven. Měl tam přichystaný čistý ručník. Musel se nad tím pousmát. Připadalo mu to jak v hotelu. Nebo jsou to právě tyhle drobnosti, díky kterým se místu říká domov? Tím pádem musí žít v nějaké díře jako zvíře.
Rychle se osušil a s ručníkem uvázaným kolem pasu se vydal k umyvadlu.
Na chvíli se zastavil a jen hleděl na odraz v zrcadle.
Bílá kůže a vyhublej téměř na kost, ruce jak špejle... kdy naposled vůbec vypadal normálně? Za chvíli bude vypadat jak chodící zombie...
Dotkl se levého předloktí. Měl tam několik strupů, které se ani nestíhali hojit. Aby taky jo, když si několikrát denně píchal.
Natáhl se ke svým věcem, co leželi na umyvadle, aby mohl vytáhnout ohněm zčernalou lžíci. Čím víc myslel na to, jak ho háčko zničilo, tím víc ho teď paradoxně chtěl.
Vzal zapalovač a lžíci. Tak jako tolikrát předtím na ní rozpustil bílý prášek.
Jenom se trochu sjet, aby byl život o trochu lehčí...
Píchl si. Zorničky se mu rozšířili, ovšem pocit euforie se nedostavoval. Na to toho bylo příliš málo.
Už se chtěl otočit a obléknout, když se zarazil. Rudá kapka za sebou nechávala stejně rudou cestičku. Tekla mu krev z nosu.
"Sakra," zabrblal, zatímco si ji utíral hřbetem ruky. Ani ho to nijak nešokovalo. Skoro by mohl říct, že byl na tenhle pohled zvyklý. Jen se bál, aby tu s tím nenadělal bordel. Na sebe a své zdraví ani nepomyslel.
Naklonil se nad umyvadlo a ledovou vodou si opláchl obličej.
.
"Už jsem myslel, že si se vytratil oknem," zavtipkoval Sasuke, když se v obýváku objevil jeho společník.
Naruto ho však téměř nevnímal, hleděl totiž na televizní obrazovku.
"Konohamaru..," vydechl překvapeně.
"Ty ho znáš?" otočil se i Sasuke na obrazovku, aniž by si uvědomoval, že už se s ním sám setkal.
Byl tam akorát záběr z klučiny, schovávajícího se před paparazzi pod bundou, na sličnou novinářku s mikrofonem v ruce. Naruto netušil, o čem přesně mluví, ale co tak pochopil, jednalo se o pohřeb starosty. Ani si nevšiml, že někdo takhle významný umřel. Na ulici se nikdy nemluvilo o ničem jiném než o háčku. Pro Konohamara to však muselo být pořádně těžký, i když na něj věčně nadával, měl ho moc rád.
ČTEŠ
The beginning of our end
FanfictionNenáviděl se. Možná ještě víc, než toho chlapa, co se na něj zezadu lepil. Cítil na krku jeho teplý dech. Zhnusením zaryl nehty do prostěradla ještě víc. Modlil se, aby tohle utrpení co nejdříve skončilo. Bylo to stejné jako kdysi... Zase cítil tu...