The beginning of our end

Kapitola 7.

"Kam to jedeme?" zeptal se ho Naruto nechápavě.

"Uvidíš," usmál se tajnůstkářsky černovlásek.

"Hmm," povytáhl obočí blonďák trochu nedůvěřivě, víc už k tomu ale neříkal. Slyšel už dost příběhů o tom, jak někoho jeho zákazník odvezl na opuštěné místo a tam ho zmlátil, okradl, nebo si zkrátka s tím klukem či holkou dělal co chtěl, aniž by musel platit. Se Sasukem se ale tohohle nebál. Z nějakého důvodu mu věřil.

Zanedlouho dojeli k obchodnímu centru, kde Naruto strávil značnou část odpoledne.

"Chceš jít nakupovat?" dobíral si ho Naruto, když vystoupili z auta.

"Máš rád sladké?" přešel jeho otázku černovlásek.

"Sladké? Jako čokoládu? Jasně, kdo by neměl," zubil se blonďák.

Sasuke se drobně pousmál, ale už nic neřekl. Společně vyjeli do druhého patra, které bylo plné fast foodů a restaurací. Černovlásek zamířil k cukrárně, nebo lépe řečeno palačinkárně, v závěsu s Narutem.

"Můžeš si vybrat co chceš, platím já," kývl na něho Sasuke, zatímco pozoroval, jak se jeho modré oči zalily štěstím.

"Vážně? To je skvělé!" výskal Naruto nadšeně.

"Nejdřív se ale posaď," protočil očima černovlásek pobaveně, když jeho společník stále zíral do výlohy. Byl skoro jak malé dítě.

"Tak co si-" začal Sasuke, ale byl hned přerušen.

"Dám si čokoládovou s banány, navrch posypanou hořkou čokoládou a k tomu horkou čokoládu!"

"Um.. není to trochu moc čokolády najednou?" pozvedl černovlásek jedno obočí.

"Myslíš?" řekl zamyšleně Naruto.

"Ty máš asi hodně rád čokoládu," pokračoval Sasuke se stále pobaveným hlasem. To už k nim ale došla servírka. Mladý Uchiha objednal jak sobě, tak i Narutovi, který se opět rozhlížel po okolí a servírce nevěnoval pozornost. O to větší překvapení to pro něj bylo, když spatřil, co Sasukemu donesli.

"Co to je?" ptal se Sasukeho s nedůvěřivým výrazem.

"Palačinka," dostalo se mu strohé odpovědi.

"Ale s čím," vyptával se blonďák dál.

"Špenát, vajíčka..," odpověděl Sasuke jako by nic.

"Eeeeh?" zatvářil se Naruto zděšeně, až to černovláska rozesmálo.

"Nemám moc rád sladké," vysvětlil Sasuke.

"Jak někdo nemůže mít rád sladké?" nechápal jeho společník, "to jako nemáš rád ani čokoládu?"

Sasuke zavrtěl záporně hlavou a vložil si do úst první sousto ze svého talíře. Naruto na něho stále koukal jak na blázna, ale už raději nic neříkal. Sám si vidličkou ukrojil část svojí palačinky a následně si ji vložil do úst. Hned se mu rozzářily jeho modré oči.

"To je tak dobrý, vůbec nevíš o co přicházíš, Sasuke!" mumlal nadšeně. Sasuke se jen pousmál. Měl radost, že je to zase ten veselý a bezstarostný Naruto.

"Vážně nechceš ani kousek?" zeptal se blonďák po chvíli, "ber dokud je."

"Ne díky," usmál se drobně Sasuke, zatímco pozoroval Naruta, jak hltá tu svojí čokoládovou bombu a celé to zapíjí další čokoládou.

"A ty? Chceš to ochutnat?" zeptal se ho naoplátku.

"Palačinku se špenátem?" zadívaly se na něho dvě modré oči plné nedůvěry.