The beginning of our end

Kapitola 6.

"Jsem tu," zaklapl za sebou dveře Naruto.

"To vidim," zabručel Gaara, který seděl na pohovce v jejich malinkém dvoupokojovém bytě.

"Nechápu, jak si tý huse mohl dát část našeho fetu," pokračoval rozhořčeně.

"Ale-"

"Žádný ale. Koliks jí toho dal? Doufám, že všechno," prskal na něho rozhořčeně.

"Zbylo toho dost," vytáhl z kapsy několik stříbrných papírků a mával s nima před Gaarou. Ten mu je vzal z ruky a hned si vzal svůj podíl.

"Jen pro případ, že bys chtěl zas rozdávat," zavrčel, "nechápu, jak můžeš bejt tak naivní. To si fakt myslíš, že ti to vrátí? Nebo že by to pro tebe taky udělala?"

"Jasně že ne," hlesl blonďák.

"Tak proč to děláš? Přestaň si hrát na hrdinu. Byla to heračka, věděla jak to chodí, když si nepíchne. Měla radši ochotněji roztahovat nohy, když jí došly prachy."

"Přestaň proboha," protočil očima Naruto. Už ho to samotného začínalo štvát.

"Radši se vzpamatuj, svět není žádná procházka růžovým sadem. Seš tu jen sám za sebe, protože se o tebe nikdo jinej nepostará!"

"Já vím jakej je život!" vyjel na něho Naruto.

"Tak to moc dobře víš, že zítra budeš muset jít šlapat, protože ti nezbyde na ráno kvůli té smažce!" vyjel na něj stejným tónem Gaara, "ale hádám, že ty s tím nemáš problém.. očividně miluješ, když se po tobě plazí ti nechutní teplouši."

"Drž hubu!" zařval na něho Naruto. Nehodlal tohle poslouchat. Otočil se do svého pokoje a nezapomněl za sebou pořádně prásknout dveřmi.

Gaara zkrátka věděl co říct, aby ho naštval co nejvíc. Avšak byla to spíše závist, co ho nutila použít zrovna tato slova. Moc dobře totiž věděl, že Naruto jen tak s někým nespí. Měl totiž stále hezký obličej nezničený heroinem, k tomu blond vlasy a modré oči. To všechny zákazníky přitahovalo. Nevypadal jako většina heráků, kteří s propadlým a bledým obličejem sháněli na Gold Evenue zákazníky. Mohl si stále vybírat s kým půjde a s kým ne. A to Gaaru štvalo, neboť on měl kvůli stále mladším herákům, co se prodávali, větší a větší
problém někoho sehnat, kdo by nestál jen o sex.

.

Druhý den vstal Naruto kolem sedmé ráno, aby si píchl. Přešel do kuchyně spojené s obývákem, kde na pohovce spal Gaara.
Ačkoliv to byl malý byt, místa zde bylo více než dost, neboť všechny cenné věci Gaara už střelil za prachy na háčko. Kromě linky tu stála akorát stará pohovka, která suplovala druhou postel. Narutův pokoj na tom nebyl o moc líp. Byla tam jen matrace na zemi, stará skříň bez dveří a jeden malinkej dřevěnej noční stolek v rohu. Tak vypadal byt heráka. Všechno, co mělo alespoň minimální hodnotu, padlo za heroin.

Naruto otevřel šuplík na příbory a vzal si z něj lžíci. Krom dvou vidliček už tam stejně nic jiného nebylo. Přešel do koupelny, kde hned začal pomocí zapalovače rozpouštet háčko.

"Přihoď tam i pro mě," ozval se za ním ospalým hlasem rudovlásek, kterého nejspíše vzbudil.

"Jasně," zamumlal Naruto a vzal si od něj stříbrný papírek, ve kterém byla zabalena čtvrtka gramu čistého heroinu.
Ani jeden se už o včerejšku nebavili. Jako kdyby se to nikdy nestalo. Nemělo cenu to řešit. Stejně se zase kvůli heroinu pohádají. Tak fungovalo herácké přátelství. Všechno bylo v pohodě jen do té doby, dokud nešlo o heroin.