The beginning of our end

Kapitola 52.

Co je to...?

Ten pocit...

Znal ten pocit moc dobře...

Snad celý svůj život...

Je tohle... konec? Je po smrti..?

Ne. 

Takhle bolí jenom život.

Ztěžka odlepit víčka od sebe, aby je hned křečovitě sevřel, jak se mu ostré světlo nepříjemně odrazilo do očí.

Ticho kolem něj náhle zmizelo. Jak lusknutím prstů se proměnilo na změť hlasitých zvuků, které se mu teď zavrtávaly až do lebky. Pípání přístrojů a  neidentifikovatelné šustění se mu nepříjemně rozléhalo v uších.

Tichá bezbolestná nevědomost byla pryč.

Z toho ostrého světla ho až slzely oči.
Několikrát zamrkal, zatímco se snažil zaostřit na své okolí.

Hlava ho bolela ze všech těch zvuků.

Pomalu zvedl ruku ke svému obličeji. Promnul si tvář. Připadal si nezvykle slabě a zároveň tak nějak otupěle. Jako po nějaké šílené drogové jízdě.

"Zkuste tu ruku mít dole," objevila se v místnosti další osoba, "nebo vám ta infuze nepoteče...je to hrozně citlivý systém-"

"Kde... kde to jsem?" zahuhlal Naruto, zatímco hleděl na sestru ve středních letech jak na zjevení.

"V nemocnici," odpověděla s očima stále sledující infuzi, "už jsem vám to říkala asi třikrát."

"Ah..," zamumlal blonďák. Nepamatoval si, že by ji kdy viděl. Matně se mu však začaly vybavovat útržky různých vzpomínek. Vzpomínal si, jak na něj někdo mluví... vícero lidí... a na sebe, jak je všechny častuje nějakými nadávkami.  Taky si vzpomínal, jak řval jako šílený a že ho několik lidí drželo násilím v posteli... a taky na to, že několikrát zvracel, jak mu bylo špatně.

Asi tu doopravdy leží už několik dní. Měl to však všechno jak v mlze. Nejspíš kvůli absťáku z háčka. Skoro jako by ty vzpomínky nebyly ani jeho.

Pomalu opět zavřel oči. Na delší udržení pozornosti se cítil příliš slabý.

.

"Dobrý den, jak se cítíte?" oslovil ho prošedivělý doktor v bílém plášti, zatímco v rukách držel modré desky.

"Na ho-... chci říct... jde to," opravil se Naruto, zatímco si mnul oči.

"Víte kde jste?"

"V nemocnici..?" zamumlal.

"Jste na jednotce intenzivní péče," pokračoval doktor, "pamatujete si, co se stalo?"

Ovšem ani nečekal na odpověď a pokračoval:

"Zranil jste se během drogového opojení."

"Cože?" zamračil se blonďák.

"Pobodal jste se nožem, zatímco jste byl v rauši," zkusil to podat trochu jinak, jako kdyby Narutovo cože bylo kvůli nepochopení obsahu slov.

"Pobodal jsem se... nožem?" zopakoval jeho slova blonďák pobaveně. S pamětí sice měl problémy, ale tuhle událost si moc dobře pamatoval. Sice nečekal, že by z toho měli ti zkorumpovaní poldové problém - nebo snad jeho bývalý vychovatel - ale že to svedou na něj samotného... to bylo nanejvýš směšné.

"Ano, když jste se sjel heroinem," pokračoval doktor stále s dojmem, že mu pacient před ním nerozumí.

Naruto protočil očima.