The beginning of our end

Kapitola 29.

Sasuke rozespale zamžoural očima. 

"Promiň, vzbudil jsem tě?" ozval se Naruto, který zrovna schovával svojí stříkačku do skříně. Nejspíš si akorát píchl. 

"Ne, zrovna jsem vstával..," zabrblal černovlásek, "kolik je hodin?"

Blonďák pokrčil rameny. Něco jako hodiny u nich v bytě neexistovalo.

Sasuke se natáhl pro svůj telefon. Bylo chvíli po osmé. 

"Nejdeš dneska do práce?" zeptal se ho Naruto.

"Hmm," zamyslel se krátce černovlásek, už hodinu tam měl být, "dneska nejspíš ne."

"To máš dobrý," usmál se, "chodit si do práce jak se ti zachce... to je super!"

Sasuke se jen pousmál. Kéž by to bylo takhle jednoduchý. Koukal z toho další nepříjemný rozhovor s jeho nadřízeným - Itachim. Na to teď však nemyslel.

"Co máš teď v plánu?"

"Hmm," zamyslel se Naruto, "normálně bych ještě na pár hodin vytuhl, ale musím si něco zařídit."

"Chceš někam hodit?" nabídl se Sasuke.

"Je to přes půlku města... to po tobě nemůžu chtít."

"Prosimtě, od čeho mám auto," mávl nad tím černovlásek rukou. 

Naruto se jen usmál. 

.

Zhluboka se nadechl, když stál před vstupem do protidrogové poradny. Nechal se Sasukem dovézt o blok dál. Nechtěl, aby o tomhle věděl. Alespoň ne do doby, než se mu podaří sehnat místo na odvykačce. 

Vstoupil dovnitř. Byl lehce nervózní, ani netušil proč, nejspíš se bál dalšího odmítnutí. Nic jiného však nečekal. Feťáků bylo mraky a léčeben po málu. 

"Dobrej," pozdravil starší paní, sedící za obrovským pultem. 

"Dobrý den," usmála se na něj, "co pro vás mohu udělat?"

"Umm," zamumlal Naruto nervózně, byli tu další dvě ženský, co si ho prohlíželi. Všem muselo být jasný, že jen další herák, co zoufale hledá pomoc. Připadal si jak kriminálník. 

"Byl jsem tu před třemi dny... ptal jsem se, zda nemáte někde volné místo."

"A vy hledáte státní zařízení?" zeptala se, zatímco už něco cvakala do počítače. 

"Hm," přikývl. 

"O soukromém odvykacím centru  jste neuvažoval? Tam najdete určitě místo," pokračovala, zatímco hleděla do monitoru. 

Naruto se sám pro sebe ušklíbl. Kdyby měl peníze, nemusel by chodit s těma chlapama z ulice.

"Potřebuju něco rychle sehnat, ale nemůžu si dovolit za to dát moc peněz," zamumlal.

"To bude asi problém..," zamumlala teď naoplátku ona. 

Naruto se opět ušklíbl. Problém? O tom ani nemusí mluvit, moc dobře to ví.

"V červeném kříži jste se byl zeptat?" otočila se na něj.

"Ano, byl jsem tam před pár dny... mají narváno."

"A v té léčebně na Main Street? Jak se to tam-"

"Ano, i tam," skočil jí do řeči, "všude kde jsem byl, mají obsazeno několik měsíců dopředu. Já... já potřebuju něco... někoho, aby mi pomohl přestat."