Kapitola 38.

487 46 6
                                    

"Jsme tu," drcne Gaara do blonďáka, který vypadá, že při cestě usnul. Sasuke na nic nečeká, rychle vystoupí a otevře dveře Narutovi.

"Jak ti je?" zeptá se ho, když mu pomáhá ven.

"Dobře," odvětí blonďák jen. Ani jeden z jeho společníků mu to však nevěří.

Sasuke mu přiloží dlaň k čelu.

"Úplně hoříš," vydechne starostlivě.

"Nedělej si starosti, já to zvládnu," usměje se blonďák drobně. Vypadá to, že ten krátký spánek mu udělal trochu lépe.

Nikdo nic dalšího neříká, neboť pohotovost už je na dohled. Společně vejdou skleněnými dveřmi dovnitř. Naštěstí je tu téměř prázdno. 

Sasuke nechává Naruta s Gaarou u židlí a sám se k bílému pultíku sestry.

"Potřebuju rychle doktora, aby se podíval na mého kamaráda," vybalí na ni rychle. 

Sestra, postarší dáma zřejmě už léta znuděná svou prací, přesune svůj pohled z černovláska na jeho dva společníky. 

"No," nasliní si prst sestra a vytáhne jeden z papírů, co leželi pod stolem, "jaký má problém?"

"Má teplotu, celý úplně hoří... nevíme co s ním je, mohlo by to být ..."

"Z nelegálních farmatik?" změřila si ho prozíravým pohledem. Sasukemu zatrnulo. Ta je měla přečtené hned, jak vešli. 

"Jeho jméno?" změnila téma a naklonila se k papíru.

"Naruto," odpověděl. 

"A dál?" podívá se mu opět do očí.

"Um... Na-Naruto, prostě Naruto," zablekotá Sasuke.

"Takže vy ani neznáte jeho celé jméno?" změří si ho pohledem s pohrdavým úšklebkem na rtech, "a to mi tu tvrdíte, že jste přátelé?"

Černovlásek otevře ústa, ale nevyjde z nich nakonec ani hláska. Co by taky měl říct? Divila by se, kdyby zjistila, že to není jen jeho přítel. Že ho vlastně miluje a přitom ani neví tak základní věc. Jak taky? Naruto mu to nikdy neřekl. A on se zas nikdy nezeptal. 

"Hádám, že jeho adresu asi taky budete těžko vědět," pokračovala dál. Ani nečekala na odpověď, posledním pohledem sjela Sasukeho a otočila se k bílým dveřím, co stály za ní. 

Mladý Uchiha sledoval, jak za nimi pomalu zmizela. Cítil se trapně. Nevědět něco tak banálního... bylo to skoro až směšný. Zná ho už nějakou dobu, dokonce s ním i spí a přitom ani neví, jak se jmenuje. 

Ohlédl na své společníky. 

Naruto o své minulosti zřídkakdy mluvil sám. Nejspíš chce na všechno zapomenout. Na svůj starej život...

"Tak ho sem pošlete," ozvalo se za jeho zády náhle.

"Cože?" otočil se opět zpátky Sasuke hledíc na protivný výraz sestry. Ani si nevšiml, že už je opět tady.

"Pan doktor čeká na toho vašeho kamaráda," oznámila.

"Um, jo... jasně," zamumlal Sasuke a otočil se za Narutem. Čím dřív odsud vypadnou, tím líp.


"Tak co vás trápí?" začal mladý doktor, který si na ruce zrovna natahoval jednorázové rukavice.

Asi se jinak štítil na něj sáhnout, napadlo Naruta, který stál uprostřed ordinace jako tvrdé Y.

"Posaďte se," pokynul ten mladý doktor, "co užíváte?"

The beginning of our endKde žijí příběhy. Začni objevovat