The beginning of our end

Kapitola 28.

Dveře se rozletěly a dovnitř vstoupil Sasuke. 

"C-co tu-," vyhrkl překvapeně postarší a obtloustlý muž stojící uprostřed místnosti.

Černovlásek se k němu přiřítil jak rozzuřený býk. Chytil ho za límec u košile a hned na uvítanou mu uštědřil pořádnou ránu pěstí. 

Tlouštík vyjekl. Na krku se mu houpal fotoaparát. To Sasukeho naštvalo ještě víc.

Ten úchyl si to chce ještě zaznamenávat?!

Opět ho udeřil. O nic míň než předtím.

"Kdo.. kdo-" kuňkal zmateně, zatímco se neúspěšně snažil krýt před ranami, kterými ho nově příchozí zasypával.

"Ještě jednou-!" zavrčel Sasuke vražedně mezi nápřahem, "-tě u něho uvidím a zabiju tě!"

Tlouštík na něj vyjeveně hleděl. Nejspíš stále nepochopil, co se tu děje.

"Rozuměls?!" zakřičel mu do tváře. 

Muž začal ještě víc koktat, tudíž mu nebylo vůbec rozumět. 

Sasuke se už připravoval k další ráně, když si všiml třetí osoby. Povolil svůj stisk, načež onen nebohý chlapík dopadl tvrdě na zadek. Na nic však nečekal. Mrštně se vyškrábal na nohy a jak prašivá krysa se rozeběhl pryč. 

"Naruto..." vydechl černovlásek hledíc přitom na osobu, jež se na něj mračila svýma modrýma očima mezi futry dveří od koupelny. 

"Co tady děláš?" hleděl na něj naštvaně, zatímco měl překřížené ruce na hrudi.

"No... já... um... přišel jsem za tebou," vypravil ze sebe nervózně Sasuke. Připadal si trapně, že opět tak vybuchl. Opravdu je zralej na léčení. Co ho ale znervózňovalo víc, byl Naruto, který před ním stál jen v županu, který mu zakrýval opravdu jen to nejdůležitější, neboť ho měl zavázaný dost ledabyle. 

"Byl neškodnej, neměls ho tak zřídit..," brblal Naruto stále naštvaně, "ani by se mě nedotkl."

"Um.... a-aha," zamumlal Sasuke. Nemohl se pořádně soustředit. Neměl pochybnosti, že je pod tím županem nahej. 

"Je to jen úchyl, co si rád fotí kluky," pokračoval blonďák, "taky má nějaký fetiš na kostýmy... ale jinak je úplně v pohodě."

"Promiň... nevím co mě to vůbec napadlo," začal se omlouvat černovlásek, "neměl jsem sem chodit."

"To jsi teda neměl," zabrblal Naruto.

"Jsi na mě naštvanej?" zeptal se Sasuke, zatímco sledoval, jak blonďák přešel k tašce, co tu ležela. Otevřel ji a začal se v ní hrabat, aniž by mu odpověděl. Nejdříve objevil krabičku cigaret, kterou si bez váhání hodil do kapsy. 

"No,.. byl to celkem fajn chlap. Sice úchyl, ale platil dobře," rozpovídal se konečně modroočko, když našel co hledal - malou koženou peněženku. Bez studu ji otevřel. Spokojeně se usmál, když z ní vylovil zelené bankovky. 

"Promiň.., nechtěl jsem tě naštvat. Vůbec jsem nepřemýšlel," vysoukal ze sebe černovlásek nervózně. Celá tahle situace mu začínala být dosti nepříjemná. 

Naruto ve své činnosti ustal. Chvíli mlčky hleděl do tašky, než se s drobným povzdechem otočil.

"Sasuke," podíval se na něj Naruto s vážnou tváří, "proč tohle vlastně děláš?"

"D-dělám co?" zeptal se ho černovlásek zaskočen onou otázkou. 

"Nic mi nedlužíš. Nemusíš mě chodit zachraňovat."