The beginning of our end

Kapitola 24.

"Kdo to sakra je, takhle po ránu?" vztekal se Gaara, když ho probudilo bouchání na dveře.

Přetočil se na bok. Neměl nejmenší chuť vstát. K jeho smůle však bouchání neustávalo.

"No to si snad děláš srandu," vrčel naštvaně a už se pomalu zvedal, když se náhle objevil Naruto.

"Jdu tam," zamumlal rozespale, zatímco se šoural ke zdroji onoho hluku.

"Sa- ..," vytřeštil svoje modré oči překvapeně, když otevřel dveře.

"Ahoj," usmál se drobně černovlásek. V tu chvíli mu Naruto skočil kolem krku. Sasuke překvapeně zamrkal, tohle nečekal. Nestihl však nijak zareagovat, natož si jeho objetí užít, neboť se hned zase stáhl.

"Já se hrozně omlouvám," vyhrkl, "je mi to fakt líto."

"O čem to mluvíš?" nechápal černovlásek.

"O včerejšku.., myslel jsem, že už mě po tom nebudeš chtít nikdy vidět," vysvětlil s kajícně sklopenou hlavou. 

"To já bych se měl omluvit," usmál se drobně Sasuke, "vlastně jsem ti přinesl kabát."

"Kabát?" zeptal se překvapeně blonďák.

"Včera sis ho nechal v autě," vysvětlil a natáhl ruku, kde ho celou dobu třímal. 

"Aha..," vydechl stále překvapeně Naruto, "ale on je stejně tvůj."

"Dal jsem ti ho, pamatuješ? Takže je tvůj," usmál se na něj.

"Jo, ale-"

"Vem si konečně ten blbej kabát a zabouchni," zavrčel podrážděně Gaara, kterého jejich konverzace rušila od dalšího spánku.

Naruto mu na to nic neřekl, beze slova vyšel ven a zavřel za sebou.

"Nevšímej si ho, po ránu je vždycky protivnej," protočil svýma modrýma očima.

"No, můžem jet někam na snídani, pokud bys chtěl," navrhl Sasuke.

"To zní fajn," usmál se zeširoka.

.
Narutovi se rozzářily oči, když před něj číšník vyskládal poslední talíře pravé anglické snídaně. Slanina, klobásky, vajíčka naměkko, natvrdo i volská oka a k tomu čerstvé pečivo.

Sasuke jen nevěřícně hleděl, jak to do něj padá. Skoro jako by týden nejedl. I když s tou svou hubenou postavou na to i vypadal.

"Bože, to je tak dobrý," mumlal s plnou pusou spokojeně, zatímco do sebe házel další a další slaninu.

Černovlásek na to nic neříkal. Byl už od rána dost zamlklý. Nemohl pořád dostat z hlavy ten včerejšek. 

"Je ti něco?" zeptal se ho Naruto, jež si toho také všiml.

"Ne," zakroutil hlavou, "jenom musím pořád myslet na to, co se stalo."

V blonďákovi hrklo. Lekl se, že má na mysli jeho šílený chování.

"Bojím se, co si teď o mně asi myslíš," pokračoval Sasuke.

"Cože?" nechápal Naruto.

"Včera ses dozvěděl, že jsem to byl já, kdo ty chudáky zmlátil..."

Naruto se na chvíli odmlčel. Cítil na sobě černovláskův pohled, on sám však očima přecházel od jednoho talíře k dalšímu.

"Nechceš na to nic říct?"