The beginning of our end

Kapitola 18.

Nepřekvapovalo ho, že se probudil první. Byl zvyklý vstávat každý den brzy do práce. 

Hleděl do spící blonďákovy tváře, která byla od té jeho jen pár centimetrů. Zlaté vlasy mu roztomile padaly do zavřených očí. Ret se mu lehce třásl a z jeho zachmuřeného výrazu šlo vyčíst, že se mu nezdá nic hezkého.

Chvíli přemýšlel, zda by ho neměl vzbudit, nakonec k tomu ale nenašel odvahu. 

Jen ho tiše sledoval. Sluneční paprsky ho lehce šimraly na tvářích. Teď vůbec nepřipomínal někoho, kdo se musí každý den prodávat, aby měl na dávku.

Náhle sebou blonďák trhl a na Sasukeho se zadívaly azurově modré oči. 

"Sasuke," vydechl skoro až překvapeně, ale pak se usmál.

"Hádám, že bys tu raději místo mě viděl nějakou pěknou holku, ale budu ti holt muset stačit," zavtipkoval černovlásek. 

Naruto se usmál ještě víc.

"Měl si zlý sen?" zeptal se ho Sasuke. 

"Ne," zamumlal blonďák během protahování, "jen špatné vzpomínky, co mi musí mozek neustále připomínat."

"Aha," zamumlal černovlásek, "chceš si o tom promluvit?"

Naruto se mu mlčky zadíval do očí.

"Samozřejmě nemusíme," vyhrkl rychle, neboť měl pocit, že řekl něco špatně.

"Ty si asi jedinej, koho by to opravdu zajímalo," usmál se Naruto.

S tím však Sasuke nesouhlasil.

"Nesmysl, vsadím se, že by to zajímalo hodně lidí. Mohl bys napsat knížku a zbohatnout na tom."

To Naruta rozesmálo.

"Neplácej blbosti."

"Ne, myslím to vážně," trval si na svém černovlásek. Úsměvu se však neubránil.

"Stejně by si byl jedinej, kdo by ji četl," namítal Naruto s úsměvem dál, "navíc jak by ta kniha vypadala, kdybych to psal já."

"Myslím, že by lidi zajímalo, jak žiješ."

"Že by je zajímalo, jak žije feťák?" zasmál se znovu blonďák.

"Nejsi přece jen to," namítl Sasuke. 

Ta slova Naruta zaskočila. Příjemně zaskočila. Hleděl Sasukemu do jeho černočerných očí. Už to bylo dlouho, co v něčím pohledu nespatřil opovržení nad tím, čím se stal.

"Myslíš?" vydechl.

"Co to je za otázku?" usmál se černovlásek, "jsi vtipnej, pořád veselej, jsi... jsi..."

"Jo?" zeptal se se zatajeným dechem. 

Jako by je najednou od sebe dělilo ještě méně centimetrů, než doposud. Naruto se díval do uhlově černých očí a zdálo se, že černovlásek úplně zapomněl, co chtěl říct. 

Jak by taky nezapomněl, když se přímo topil v oněch modrých očích. Slyšel vlastní srdce, jak mu rychle tluče v hrudi. Sotva to ale vnímal, neboť všechnu jeho pozornost si ukradl Narutův obličej. Byl tak blízko. Jeho rty byly od těch jeho sotva pár centimetrů. Stačilo by se jen natáhnout a-

Tlumená rána se ozvala z vedlejšího pokoje. V závěsu za ní i tlumené nadávky. Byl to Gaara, který se pravděpodobně právě probudil.

To oba vytrhlo z transu.