The beginning of our end

Kapitola 22.

Naruto tiše sledoval skrz přední sklo rudou na semaforu. Přišlo mu to jako věčnost, co stáli na křižovatce.

Sledoval ono červené světlo, které ho propalovalo skrz naskrz. V tu chvíli mu to alespoň tak přišlo. S háčkem mu ta barva přišla tak uklidňující, teď mu však přišla tak agresivní. Jako by se mu ty rudé paprsky zarývaly do rohovek.

Zelená. Skoro jak symbol spásy. Opět se rozjeli. Zbýval už jen kousek. Narutovi to však přišlo nekonečný. Ležel na zadních sedačkách s oroseným čelem. Bylo mu hrozně. Jako ještě nikdy.

Konečně dorazili na místo. Sasuke se netrápil nějakým parkováním a zastavil rovnou na chodníku před univerzitou. Pokuta byla to poslední na co myslel. Rychle vylezl z auta a otevřel Narutovi dveře.

"Jak ti je?" zeptal se ho starostlivě, když mu pomáhal ven. Odpovědí mu bylo jen nějaké nesrozumitelné zamumlání.

Blonďák neměl moc čas na vybavování. Měl pocit, že to s ním za chvíli sekne. Nohy ho skoro neposlouchaly, ruce se mu třásly a kdyby za dnešek něco snědl, už by to nejspíš letělo ven.

Rozhlédl se kolem sebe. Nikde ho neviděl. Napadlo ho, že už možná vydělal dost a dneska to zabalil. Jen z pomyšlení na to, ho polil studený pot. Raději tyhle myšlenky zahnal, přeci jen ho napadlo ještě jedno místo.

Beze slova se rozešel doleva. Byla tam zastávka. Jestli tu Sai ještě někde je, tak určitě tam.

"Kam to jdeme?" zeptal se ho Sasuke, který ho následoval jak věrný pes.

Naruto se ani nenamáhal odpovědět. Jediný, co se mu honilo hlavou, bylo háčko.

Černovlásek se na něho ustaraně zadíval. Ještě nikdy takhke Naruta neviděl. Měl o něj strach.

Zastávka byla na dohled. Stálo tam pár postav.

"Saii," zahuhlal potichu blonďák, když ho spatřil, jak se vybavuje s nějakým dlouhánem.

Naruto nepatrně zrychlil. Záchrana byla tak blízko.

"Naruto!" vyhrkl Sasuke, když blonďák zavrávoral, "jsi v pořádku?"

Položil mu ruku na záda, zatímco se k němu tiskl jako opora.

"Um," přikývl Naruto. Upřímně mu nikdy nebylo hůř, avšak nechtěl mu přidělávat další starosti. Nohy ho sotva unesly, celý se třásl a jeho břicho stínaly šílený křeče. Ještě chvíli a sekne to s ním.

"Naruto?" ozvalo se náhle od zastávky.

"Saii," odlepil oči od země blonďák. 

Byl to on. Pořád stejně hubenej a bílej, jako když ho viděl naposledy.

"Co tady děláš? Dlouho jsem tě-" začal Sai, zatímco se k Narutovi nadšeně rozešel, pak ale náhle zastavil. 

Očima spočinul na Sasukem. Jeho výraz se okamžitě změnil.

"Kurva, co ten tu chce?!" ukázal na černovláska prstem, "to je ten, co zmlátil ty heráky!"

Sasuke jako by rázem přimrzl na místě. Jenom vytřeštil oči a nezmohl se na slovo. 

Jeho největší tajemství náhle vyplulo na povrch. 

"Co tu děláš s někým takovým?!" pokračoval Sai, zatímco chytil svého někdejšího kamaráda pod ramenem, "hned od něj vypa-"

"Saii," přerušil ho Naruto. 

Jmenovaný se na něj překvapeně zadíval. Skoro jako by náhle klesla teplota o pár stupňů.