Dragon slayer part 2 (mha)✔

4.Probuzení

Ráno jsem se probral jako první, ale z postele se mi ještě nechtělo. Kouknul jsem se na spícího Bakuga který ležel zády ke mě a musel jsem se pousmát. Přelezl jsem ho a nahradil jsem polštář který objímal. Jen něco nesrozumitelně zabrblal, ale spal dál. Chvíli jsem se jen tak válel, ale začalo mě to nudit. Opustil jsem jeho hřejivou náruč a zase jsem si zalezl za něj.

Co si vlezl ke mě jsem vnímal, ale užíval jsem si to teplo a klid. Jenže on se taky musí furt vrtět že ano... Zalezl si zase na druhou stranu postele a natiskl se mi na záda. Chvíli jen tak ležel, ale pak jsem cítil jeho dech na mém krku, který mi následně začal jemně značkovat. ,,Mmm, budu zase jak jehelníček." Zabručel jsem a cítil jsem jak s sebou trhl. I tak se ale uchechtl a dál pokračoval ve své práci. Já si lehl na záda a nechal jsem ho být, hlavně že je ticho. ,,Bakugoooo, já se nudím." Zabručel a tím to krásné ticho přerušil. ,,A co já s tím..."

Nafoukl jsem tváře a rozvalil jsem se na něj. ,,Eh... Kirishimo jsi těžký." Zamumlal a já se jakoby urazil. ,,Co prosím ?! Já jsem samý sval." ,,Ty jsi jedna velká slanina ty svale." Parchant... ,,Nooo ale jsem tvoje slanina." Zaculil jsem se a dal mu pusu do vlasů. ,,Ts... Samozřejmě že můj, koho jiného..." Zabrblal a já se caculil ještě víc. ,,Máš už vůbec naplánováno kam půjdeme ?" Zeptal se a věnoval mi krátký pohled. ,,Jo, přesně vím." ,,A řekneš mi to ?" Zabručel nedočkavě a já se zasmál. ,,Ne, bude to překvapení."

,,Fajn, tak z postele." Řekl jsem stále rozespale a shodil jsem ho ze sebe. Kiri měl nějak moc energie, narozdíl od mé polomrtvé polovičky. ,,Tak honem." ,,No jo... Mám si s sebou něco vzít ?" ,,Ne, nic nepotřebuješ. Já, pan dokonalý všechno zařídím." Řekl hrdě a já se musel uchechtnout. Do patnácti minut už jsme vypadli z hradu a procházeli městem.

V klidu jsem si to kráčel vedle Bakuga, dokud jsem neslyšel jak někdo říká moje jméno, což mě poněkud zarazilo. Oba jsme se otočili a mě se na tváři usadil ještě větší úsměv než doposud. ,,Tamaki !" Řekl jsem nadšeně a přiskočil jsem k tmavovláskovi, kterého jsem hned obejmul. ,,Rád tě zase vidím ! Už je to doba." Zaculil jsem se a i jemu se na tváři usadil drobný úsměv. Naposledy jsem ho viděl před týdnem, kdy jsem se šel projít jen tak ven. ,,Jo... Ehm, budeš zítra na tom ceremoniálu ?" Zeptal se opatrně a pohledem zabruslil na vteřinu k naštvanému Bakugovi, doslova jsem cítil jak mi propaluje díru do zad. ,,No... Dá se to tak říct. Budeš tam sám ?" ,,N-Ne... Vlastně tam jdu se svými přáteli. Chtěl jsem se tě zeptat jestli by ses nechtěl přidat.. A-Ale asi budeš s princem." Řekl nejistě a neustále sledoval Bakuga. Jakoby se bál něco říct. ,,Kdybych si našel chvíli tak tě najdu, ano ?" Usmál jsem se a on kývl. ,,N-No... Tak já půjdu. M-Měj se... Vaše veličenstvo..." Řekl tiše, poklonil se Bakugovi a odběhl pryč. ,,Nemusel jsi ho tu zabíjet pohledem." Utrousil jsem směrem k blonďákovi a on si odfrkl. Moc dobře jsem věděl že žárlí, ale nemá na co. Já patřím jenom jemu...I když nechat ho žárlit mi neuškodí.