Dragon slayer part 2 (mha)✔

42.Bouře

Bakugo venku nasedl, Todoroki se změnil a pak jsme vyrazili. Nad pevninou se ještě letělo dobře, ale jakmile jsme vlétli nad moře, začalo peklo. Vítr se zvedl a z černých mraků se spustil nehorázný déšť. Bakugo, v pohodě ? "To slunce bylo lepší..." Jen jsem si pvzdychl, to mi bylo jasný. Déšť neustával ani po půl hodině a jelikož vyletět nad mraky jsme nemohli kvůli tlaku, byli jsme všichni vystavováni téhle podívané. "Támhle je pevnina !" Ozvalo se mi v hlavě a i já si všiml menšího ostrůvku. Předletěl jsem promoklého Todorokiho a tím jsem si získal jeho pozornost. Hlavou jsem pokynul k ostrovu a pak jsme oba začali klesat. Tenhle skalnatý povrch nevypadal zrovna líbezně, ale po několikahodinovém letu to byla úleva. Bakugo seskočil z mých zad a rozhlédl se kolem. Jděte se s Todorokim schovat do té jeskyně, já se podívám jestli je tu bezpečno.

Jen jsem kývl na Kiriho, který se hned otočil a zase vzlétl. ,,Icyhot, půjdeme se schovat." Řekl jsem nechápajícímu drakovi a ten se pak změnil na svou lidskou podobu. Oba jsme se rozeběhli směrem k díře ve zdi. Todoroki se hned rozvalil na zem a začala z něj jít pára. ,,Co to děláš ?" ,,Zahřívám se ? Nepotřebuju být nemocný." Zaburučel a furt se spokojeně válel na zemi. Šlo z něj teplo, cítil jsem to. Ne, odmítám s ním přijít jakkoliv do kontaktu...

Tenhle ostrůvek nebyl vůbec velký, obydlený, ani zarostlý. Doslova jsem tu našel kromě šutrů možná tak nějaké škeble, nebo chaluhy. Opravdu velice pohostinné. Jakmile jsem se ujistil že tu je klid, otočil jsem se a zamířil zpátky k těm dvoum, jenže nastal menší problém. Když jsem prolétal kolem jedné vyvýšené skály, ozvala se rána a já se v záblesku světla svalil na zem. Říkáte si jaká je náhoda že vás trefí blesk ? No... U mě velká.

Abych se neklepal zimou, chodil jsem do kolečka jako debil. ,,Fakt nechceš-" ,,Ne ! Mlč ty zmrzlino." Zavrčel jsem na něj když už se mě nějakou dobu snažil přemluvit, abych šel k němu a trochu se zahřál. Ne, prostě to nepřichází v úvahu. V jednu chvíli jsem ucítil skrz pouto nehoráznou pálivou bolest, až jsem se chytil za krk a bolestně zasyčel. ,,Co je ?" Zeptal se Todoroki a já se zadíval ven. ,,Něco se stalo. Jdu za ním." ,,Ne ! Jestli ho někdo napadl tak budu víc nápomocný." ,,Todoroki ty se starej o to, aby jsi byl nápomocný ve správný čas." Zavrčel jsem a rozeběhl jsem se do deště. Snažil jsem se s Kirim spojit, ale něco mi v tom bránilo.

Byla to silná rána a já se snažil sesbírat ze země, což se mi moc nedařilo. Strašně mi pískalo v uších a měl jsem mžitky před očima. ,,Ejiro !" Ozvalo se najednou a já spatřil v dálce rozmazanou postavu, která se rychle blížila. Opravdu mi bylo divně a já nemohl ani zaostřit. ,,Kirishimo ! Sakra co se stalo ?! Mluv na mě ! Ts... Vnímáš ?!" Byl to Bakugo a kladl mi jednu otázku za druhou, postupně mě přešel ten počáteční šok a alespoň to pískání v uších. Už je to lepší...Trefil mě blesk. ,,Bože ty jsi pitomý." Hlesl a sedl si vedle mě, já mu položil hlavu do klína a bolestně zavrčel. Začal mě po té hlavě hladit a mě se podařilo nemyslet na tu palčivou bolest v křídle. ,,Změn se v člověka, pomůžu ti do jeskyně, ano ?" Hmm...