Dragon slayer part 2 (mha)✔

68.Odpočinek

Aizawa se Shinsem v zubech mi věnoval poslední pohled a pak se i s All Mightem a Eri vydali pryč. Denki hned přišel blíž k nám a já ho propálil pohledem. ,,Denkouši...Máš co vysvětlovat." Uchechtl jsem se a přejel jsem mu po označeném krku. Okamžitě zrudl a nasadil neutrální výraz. ,,Prostě jsme se bavili a trochu...jsme to přehnali." ,,Jistě..." Dneska jsem měl nějakou šťouravou. ,,Co se vůbec stalo s Midoriyou a Todorokim ? Neměli tu být spolu ?" Zeptal se a já mu tak nějak zrychleně vysvětlil, co všechno se za několik předchozích hodin stalo. ,,Hele Kiri, jak to chceš udělat s nima." Řekl jsem a rovnou jsem poukázal na zbývající dva draky. ,,Pár dní by tu zůstali. Jen tak mimochodem... Bráchu už teda znáš, ale tohle je Mina. Mino, můj přítel Bakugo." Řekl a já natáhl k té růžovovlásce ruku. Ta se ale uchechtla a než jsem stačil cokoliv udělat, skončil jsem v jejím sevření. ,,Aaaaw, jsi rozkošný... Nikdy bych neřekla, že si najde Kiri takového roztomilého blonďáčka." Zacukrovala a šťípla mě do tváří.

,,Bacha kouše." Řekl jsem s uchechtnutím, když jsem viděl ten Bakugův pohled a ona se radši odtáhla. Bakugo si začal mnout rudé tváře a tiše vrčel na smějící se partičku. ,,Pojď sem." Řekl jsem s úsměvem a přitáhl si ho do objetí. ,,Ustřelím ti palici." Zavrčel, ale stejně se ke mě ještě víc natiskl a hlavu si opřel o mou hruď. ,,Jistě zlato, já vím."

Ti čtyři si tam ještě chvíli povídali, dokud jsem Kirimu nezačal klimbat v náručí. Narozdíl od něj, mě nedostatek spánku za poslední dobu celkem odrovnával. ,,Hele lidi... My půjdeme domů. Máme toho za sebou dost. Postaráš se teda o ně Denki ?" Zeptal se Kiri a já si ještě jednou prohlédl Mínu s Tetsuem. ,,Jasný, myslím že Sero bude taky rád dělat společnost." Pak už jsem tak nějak přestal vnímat. Věděl jsem že si tam ještě chvíli povídali, ale co bylo pak, mi jaksi uteklo.

Bakugo mi usnul v objetí, čemuž jsem se vůbec nedivil. Nespal asi tři dny v kuse, takže se vůbec divím, že nevytuhl dřív. Vyhodil jsem si ho do náruče a naposledy se rozloučil s touhle partičkou. Prý ti dva zatím zůstanou u Denkiho, takže o ně nemusím mít strach...Teoreticky. Když jsme šli skrz město, dost lidí na nás divně koukalo. Očividně se již rozneslo co se stalo, navíc jsem v náručí držel prince, který byl celý polámaný a od krve. Došel jsem až k hradu, kde jsem prošel zahradou až pod naše okno. Nechal jsem si objevit křídla a i když to opravdu bolelo, ne že by to byla jediná bolest, vzlétl jsem s Bakugem až k jeho pokoji. Nějakým způsobem se mi podařilo rozrazit okenice a neprobudit spícího blonďáka. Opatrně jsem ho uložil do postele a převlékl ho do něčeho čistého. Vykoupat se bude muset později. I já jsem ze sebe shodil všechny hadry, až na spodní prádlo, a zalezl jsem si k němu pod peřinu. Všude bylo krásné ticho a mě netrvalo dlouho, než jsem konečně vytuhl. Konečně jsme si mohli v klidu odpočinout. Oba už jsme to potřebovali. Jen mě teda trochu trápil Izuku, určitě se teď necítí nejlépe. Na takovou vzdálenost je i to pouto k ničemu.