Dragon slayer part 2 (mha)✔

83.

Jakmile někdo vykřikl, všichni jsme se zadívali na nebe. Obří dračí silueta se začala přibližovat a já musel jednat. ,,Všichni pryč !" Zařval jsem, ale v tu chvíli jsem ucítil dotek na mém rameni. Nechápavě jsem se podíval na Dekua, který se se slzama v očích koukal do vzduchu.

*Izuku

Už vlastně od chvíle co si přišel Bakugo povídat, jsem se cítil tak nějak divně. Moc dobře jsem si všiml nejistoty našich dračích přátel a jakmile někdo zařval a na nebi se objevila dračí silueta, lidé začali panikařit. Ucítil jsem zvláštní šimrání v břiše a když jsem se zadíval lépe, poznal jsem o koho jde. Bakugo začal rozhánět lidi a já se podvědomě začal cpát přes běžící dav. ,,Deku ?! Co to sakra děláš ?!" Neposlouchal jsem, nešlo to. Přesně jak jsem si myslel. Z mraků se vynořilo dračí tělo, napůl rudé, napůl sněhové bílé. Přišlo mi že byl o něco větší, ale v tuhle chvíli jsem nic neřešil. Todoroki ! Nevěděl jsem co dělat dřív, ještě před přistáním se změnil do lidské podoby a já tak mohl opět vidět jeho tvář. Nemohl jsem být šťastnější. Hned jak to bylo možné, tak jsem mu skočil do náruče. ,,T-Todoroki ..." Hlesl jsem a nadále jsem ho odmítal pustit, stejně jako on mě. ,,Chyběl si mi." Zabručel a já se zase rozbrečel. ,,T-Ty mě taky... Moc."

Překvapilo mě, když se Midoriya rozeběhl před nás a ještě víc to, když se z mraků vynořil Todoroki. Byl o něco málo větší a navíc se mu změnil pach, nepoznal bych ho. V jeho lidské podobě ale vypadal furt stejně, možná byl ještě trochu víc namakanější, ale to jsem zkoumat nehodlal. Lidé se zase uklidnili, draci ho také přestali vraždit pohledy a já s úsměvem sledoval ty dva. Normálně týden není nějak dlouhá doba, ale když máte pouto mezi sebou, i dva dny jsou pro vás hrozné. ,,Nečekal bych zrovna půlence."Řekl z ničeho nic Bakugo a obejmul mě zezadu kolem pasu. Hlavu si opřel o mé rameno a s drobným úsměvem ty dva pozoroval. ,,Je hezké vidět, že jim to přeješ." Řekl jsem s drobným úšklebkem a on se hned zamračil. ,,Co meleš ?! Jen mě vytáčela ta depresivní brokolice. Kdo to měl furt poslouchat ?!"

Když už mě, a vlastně i Todorokiho, přešlo takové to největší nutkání držet si toho druhého u sebe, trochu jsem se odtáhl. Todoroki mi jemně setřel mokré tváře a věnoval mi sladký úsměv. ,,Co tu vůbec děláš ? Proč jsi nedal vědět ? Vůbec jsem nevěděl že jsi tady poblíž..." ,,Omlouvám se Izuku, bylo to všechno moc narychlo. Den po tvém odletu mě oficiálně prohlásili za Dračího pána a já se dobré tři dny musel nějak zorientovat a přizpůsobit. Pak jsem s matkou řešil to, abych mohl být dál s tebou a prostě toho bylo víc než dost. Do toho můj otec, vyřizování s ostatníma slůjema, úplněk, nové schopnosti, prostě moc věcí. Ve výsledku to ale dopadlo tak, že jsem se s matkou domluvil, že ona povede slůj místo mě a já se tam jednou za čas přiletím podívat a všechno uhlídat. Takhle na začátku to bude asi častěji, ale můžu tu zůstat." Vysvětlil a já cítil opět slzy v očích. ,,Todoroki.... Strašně moc tě zbožňuju." Zamumlal jsem a zase jsem se k němu přitiskl. ,,Já tebe taky zlato, nikdy už tě takhle neopustím."

***
Well... Kiribaku ✅ Tododeku✅ Shinkanami ✅
Myslím že takhle knížka se blíží ke konci, vlastně to vím na 100%, zítra čekejte poslední díl ❤✨