Dragon slayer part 2 (mha)✔

69.domov

*Izuku

Bylo mi jasné, že se všichni začnou starat o to, co se stalo s Todorokim, takže jsem zmizel co nejdřív. Byl jsem strašně unavený a celé tělo mě bolelo, ale nemohl jsem se jen tak vydat do hradu. Byl jsem rád že je Bakugo v pořádku a Kiri je na tom, v rámci možností, taky dobře, ale štvalo mě, že u sebe nemám Shouta. Procházel jsem zrovna městem, když se za mnou ozval tichý hlas. ,,Tamaki ? Ahoj, dlouho jsme se neviděli." Řekl jsem s mírným úsměvem a i červovlásek se nejistě pousmál. ,,Jsem rád že jste zpátky, viděl jsem vás přilétat...Proč nejsi s nima ?" Zeptal se a já si jen povzdechl. ,,Nemám náladu být s nima. Nejradši bych si zalezl do nějaké díry a tam zůstal." Zabručel jsem, jelikož jsem věděl, že zrovna Tamaki mě za to neodsoudí. Znám ho už pár let. ,,Jo, ten pocit znám... Vypadáš unaveně, nechceš jít ke mě ? Půjdeme pak s Miriem ven, takže by ses mohl v klidu prospat." Tenhle plán se mi celkem zamlouval. ,,Jestli ti to nevadí..."

*Kiri

Probudil mě nějaký rachot od dveří, ale s Bakugem to ani nehlo. Někdo se snažil otevřít, ale bylo zamčeno, takže se mu to nedařilo. Víc jsem se zachumlal do deky a Bakugo ze spánku roztomile zamumal. Mírně jsem se pousmál a zase zavřel oči, ignorující rachot v okolí. Když už ty zvuky ustaly, myslel jsem, že bude všemu konec. Ale opak byl pravdou. Z ničeho nic se ty dveře rozrazily a já lekmutím div nevyskočil z postele. I Bakuga už ta rána vyděsila, ale to jsem moc neřešil. Kleknul jsem si na čtyři do obrané pozice a zavrčel. Ze dveří se totiž vyhrnulo hned několik stráží, kteří měli zbraně namířené naším směrem.

Probudila mě strašná rána a než jsem se stihla zorientovat, Kirishima už výhružně vrčel a bránil mě, jako nějaký pes. Všiml jsem si těch nechápavých pohledů a když do pokoje vešli mý rodiče, Kiri přestal. ,,Co se to tu děje ?" Zabručel jsem rozespale a podepřel si hlavu. ,,To je dobrá otázka. Někdo nám oznámil, že se ti někdo vkradl do pokoje." Pronesla matka a rukou pokynula strážím, aby sklopili zbraně. ,,No, jak vidíte... Jsme v pohodě. Můžete vypadnout." Zavrčel jsem a propálil jsem všechny pohledem. ,,A tohle je jako kdo ?" Řekl nechápavě otec a ukázal na Kiriho, který tu, ještě ke všemu, seděl jen ve spodním prádle. Tak nějak mi nedošlo, jak moc mám zpomalené rodiče. ,,Tohle je Kirishima, můj drak a přítel zároveň." (Upřímně doufám že už Kiriho v lidské podobě neviděli, fakt si to už nepamatuju :,) Kdyby jo, napište mi to, já to přepíšu)

Jen jsem se nervózně zaculil. ,,Těší mě...Ještě jednou." Řekl jsem a oni doslova stáli s otevřenou pusou. ,,Takže je to pravda, mění se na lidi..." Zahuhlal král a jeho žena s sebou trhla. ,,Ven, hned !" Řekla vážně a vyhnala všechny stráže. V pokoji bylo najednou hrozné ticho a já uslyšel, jak si Bakugo povzdechl. ,,Vy můžete jít taky, já chci spát." Zabručel a lehl si zpátky na své místo, kam rovnou za ruku stáhl i mě. Naprosto ignoroval rodiče a přitáhl si mě k sobě jako plyšáka. ,,Katsuki, teď v žádném případě chrápat nebudeš. Chceme vysvětlení."