Dragon slayer part 2 (mha)✔

44.šok

Podařilo se mi vzbudit Kiriho, který byl po probuzení pěkně nepříjemný. I tak jsem to ale chápal, i já jsem nepříjemný když mě někdo vzbudí, natož kdyby mě chvíli dozadu trefil blesk. Záda jsem mu pro jistotu ještě jednou namazal a pak jsme se všichni tři vydali ven. Došli jsme k místu kde jsem nechal naše sedlo a věci. Až tam se Kiri i Todoroki změnili. Naštěstí mohl Ejiro klidně letět a díky dračím genům se mu nestalo nic vážného.

Tak naskoč. Řekl jsem Bakugovi a nechal ho na sebe naskočit. Podíval jsem se na Todorokiho který kývl a následně se vznesl do vzduchu. Už bylo dost šero, slunce zapadlo před pár minutama, ale ještě stále šlo vidět. To se během cesty změnilo, protože během poměrně klidně cesty se noční obloha zahalila úplně do tmy. Počasí se dost ochladilo a ledový vítr začal nabírat na síle, i tak se to ale dalo vydržet. Letěl jsem hned vedle Todorokiho a stejně jako on jsem neslyšně pozoroval okolí. Z ničeho nic ale Todoroki začal prudce klesat, takže jsem udělal totéž. Nevěděl jsem ale co se děje, jelikož jsem nic neviděl.

Todoroki a následně i Kirishima se z ničeho nic snesli k zemi. Todoroki se ještě ve vzduchu změnil v člověka a prudce spadl na zem. ,,Icyhot !" Hned jak to bylo možné jsem seskočil z Kiriho křídel a rozeběhl se za ním, což udělal v již lidské podobě i Kiri. ,,Hej, co je ti ?" Zeptal jsem se když jsem si všiml že tupě zírá do země a lapá po dechu. ,,Todoroki co se-" Zeptal se Kiri a dřepnul si k němu. Jenže on z ničeho nic dostal šílený záchvat breku, na což jsem koukal doslova s otevřenou pusou a nevěděl jsem co dělat.

*Todoroki*

Když jsme se už začali blížit k hranicím, očekával jsem každou chvíli spojení s Midoriyou. Nemohl jsem se dočkat až ho zase uslyším, uvidím a sevřu ho v náručí. Straně jsem se na něj těšil a furt si vyčítal to co se stalo. V jednu chvíli jsem něco ucítil, nejdřív jsem nechápal co to bylo, ale pak mnou projela skrz pouto šílená bolest. Na několik vteřin se mi začernalo před očima a já jen cítil tlak vzduchu co mě táhl k zemi. Těsně nad ní jsem se změnil do lidské podoby abych zmírnil pád, ale i tak byl ten náraz dost nepříjemný. Šílená bolest prostupovala každým centimetrem mého těla a já jen okrajově vnímal že ke mě ti dva doběhli. Z ničeho nic se mi vybavila Izukova tvář. Měl zarudlé oči od pláče, pohublý obličej a když se mi objevilo před očima i jeho zjizvené tělo, polil mě studený pot a mé slzy se dostaly na povrch. Slyšel jsem jak na mě mluví, všechno mi to vyčítal. Byla to moje vina, sám to moc dobře vím. Chtěl jsem se k němu rozeběhnout, jakkoliv mu pomoct, vyměnit si s ním místa...Prostě cokoliv. ,,Todoroki !" Ozvalo se a z ničeho nic jsem ucítil ránu na své tváři. To mě donutilo otevřít oči a zalapat po dechu, který se nechtěl navrátit. Klečel nade mnou Kirishima i Bakugo. Oba vypali ustaraně, ale mě se zase vybavil Midoriyův obličej a já se zase rozbrečel.