Dragon slayer part 2 (mha)✔

73.Opět na tržnici

Když jsme procházeli tržnicí, tak jsme se s Bakugem rozdělili a ptali se různých lidí každý jinde. Bylo to tak efektivnější. ,,Dobrý den, hledám Izuka Midoriyu. Je to tak takhle vysoký kluk, má zelené oči i vlasy a-" ,,Neviděl jsem." Zabručel nějaký chlap a já si povzdechl. ,,Prosím, paní... Hledám-" ,,Nemám." Odsekla a proběhla kolem mě. Bože dneska jsou ty lidi příjemní jak osina v pr- ,,Asi jsem ho viděl." Ozvalo se za mnou a já se nadějně otočil. Stál tam Tamaki a vedle něj Mirio, jeho dlouholetý kamarád. ,,Vážně ?! To je skvělý ! Kde ?" ,,Midoriya byl teď pár dní u mě. Nevím pořádně proč, ale celé dny jenom leží a kouká do zdi. Je jak týrané štěně." Řekl smutně a já chápavě kývl, dokázal jsem si ho živě představit. ,,Tamaki, rád bych ho viděl. Je to možný ?" ,,Určitě. Akorát tam jdeme, přidáš se ?" ,,Tak to je snad jasný."

"Zlato, už vím kde je. Sejdeme se u toho smradlavého stánku s rybami na kraji tržnice." Dobře, budu tam. Řekl jsem a automaticky jsem se rozešel na domluvené místo. Lidi dneska dělali jakoby neexistovali, fakt že jo. Procpal jsem se narvanou tržnicí a došel až na určené místo. Už z dálky jsem viděl Kirishimu s tím divným klukem, se kterým se bavil, když jsme tady byli poprvé. Navíc u nich stál ještě takový blonďatý dlouhán. Kiri se hned zaculil když mě viděl a doběhl mi naproti. ,,Midoriya je prý u Tamakiho doma. Skočíme teda pro něj." Vysvětlil a pak mě chytil za ruku. Než jsem stačil cokoliv říct, dotáhl mě za těma dvěma. ,,Mirio, tohle je Bakugo-" ,,Princi." Řekl automaticky ten blonďák a uklonil se. Dokonce i ten tmavovlásek sklonil hlavu. ,,Klid, na tohle nejsem." Odsekl jsem a oni se na sebe vzájemně nejistě podívali. ,,Abych to dokončil..." Řekl Kiri, který jím byl přerušen. ,,..Tohle je Bakugo, můj přítel. Baku, tohle je Mirio. Tamakiho dobrý kamarád." Tak Tamaki...

Určitě zase jejich jména během několika vteřin zapomene, ale však on si vymyslí nějaké debilní přezdívky, toho se nebojím. Společně jsme se po krátkém rozhovoru rozešli směrem k Tamakiho domu, který byl od nás tak patnáct minut cesty. Byl to takový menší domek, který z venku vypadal celkem obyčejně, ale uvnitř to měl dost hezky vybavené. Jeho rodiče jsou prý často na cestách, takže je tu věčně s Miriem a Nejire, aby tady nebyl sám. ,,Midoriya většinou neopouští pokoj. Zkusím za ním skočit a dostat ho ven." Řekl tmavovlásek a mírně se na mě pousmál. S úsměvem jsem kývl, ale to už si mě k sobě majetnicky přitáhl Bakugo za pas a spražil toho chudáka pohledem. Ten div strachy nenadskočil a rozeběhl se někam do schodů. ,,Jdu si dát něco k pití. Chcete taky ?" Zeptal se Mirio a já i s Bakugem jen zavrtěli hlavou na nesouhlas. ,,Co to jako mělo být ?" Ušklíbl jsem se na blonďáka a ten jen mrzutě zabručel. ,,Moc se na tebe směje." Zavrčel a já se zasmál. ,,Vždyť zrovna Tamaki se usměje tak jednou za rok." ,,No ale na tebe." S tichým zabručením jsem si ho přitáhl do objetí a dal mu pusu na krk. ,,Noboj, mě záleží jen na tvém úsměvu."