Dragon slayer part 2 (mha)✔

24.zrada

Shouto chtěl vykročit k němu, ale to už před něj se zavrčením dosedl jeden z draků. Endeavor se podíval směrem k Bakugovo rodičům a udělal k nim pár kroků, to už jsem ale vystřelil z místa a doletěl před ně přesně ve chvíli, kdy vychrlil plameny.

S bolestí hlavy jsem otevřel oči a pohled mi spadl na Kirishimu v plamenech. ,,K-Kiri." Hlesl jsem tiše a oči se mi zaplnily slzami. Endeavor přestal a překvapeně se na něj podíval. Ano, došlo mi kdo to je. Ono ho není těžké poznat s jeho velikostí, znakem na hrudi, nebo podobností k jeho lidské podobě. Kirishima měl lehce popálené šupiny, ale podle všeho mu nic nebylo, navíc stál o zeď opřený tak, že zabránil plamenům zasáhnout mé rodiče. Jsi v pohodě Kiri ?! "Jo...Jen se cítím jak grilované kůře..." Nedalo mi to a musel jsem se pousmát. Než jsem se nadál, stál vedle mě Todoroki a opatrně bral do zubů Dekua s Denkim. Vypadal vytočeně, ale tak nedivím se mu.

*Todoroki*

Díky tomu že Shinso dostal pod kontrolu draky co nás hlídali, jsem rychle skočil pro Midoriyu a Denkiho. Bakugo už vnímal, takže se o sebe postarat dokázal. Byl jsem opravdu naštvaný. Nejen že jsem si myslel že otec vzdal Bakugův únos, ale zároveň mi očividně neřekl o všem co plánuje. Kluky jsem donesl do jedné z těch "klecí" ve kterých jsme byli a podíval se na Shinsa. Ten pokynul hlavou na tribuny obsažené dračími vojáky. Jen jsem kývl aby se o to postaral. Kirishima má na starosti Bakugovo rodiče, Shinso evakuaci, Kiriho bratr se rozutekl za Shinsem a já se postarám o otce. Nenechám ho ublížit nevinným... Kde se tu vůbec vzal Tetsu ? Ts... To je teď jedno.

Rychle jsem se ohlédl na krále s královnou, oba byli v pořádku...teoreticky. Pohledem jsem zabruslil opět na Endeavora, který z mé přítomnosti nebyl vůbec nadšený. Vzájemně jsme na sebe zavrčeli, ale upřímně mi naháněl strach. Endeavor je třikrát větší než já a i můj otec má z něj respekt. Už jsem se stavěl do bojové pozice, když mezi nás najednou skočil Todoroki a doslova po mě hodil Bakuga. Jsi v pohodě ?! Zeptal jsem se když se chytil za postroja vyšplhal mi na záda. "Jo, v pohodě..." Jen jsem si povzdechl. Todoroki stál nebojácně ve výhružné pozici a jeho otec ho s odporem pozoroval. Všiml jsem si jak Shinso a bratr postupně posílají k zemi jednoho draka za druhým a lidé tak utíkají ven, což je dobře. "Kiri, musíme odsud dostat moje rodiče, jde jim po krku." Nejde po krku jim, ale tobě. Ty o sobě nesmíš moc dávat vědět, hraj si na obyčejného kluka. "Fajn." Hlesl nesouhlasně, ale to už se Endeavor celý napnul, takže jsem zpozorněl.

Otec nevypadal nadšeně že mě vidí, i když to bylo vlastně vzájemné. Co mě překonalo bylo, že se změnil do své lidské podoby. ,,Shouto..." Zahřměl až jsem cítil jak se mi ježí šupiny. ,,Zradil si nejen mě, ale i celou slůj. A to vše kvůli obyčejnému člověku..." Jen jsem tiše zavrčel, ale to už jsem ucítil nehorázný tlak na hrudi. Bolest mě donutila polevit v ostražitosti a já cítil jak mi něco, nebo spíš někdo, prudce narazil do zad a tím mě uzemnil. Čumák jsem měl doslova před ním a zhnuseně jsem ho pozoroval, bolest na hrudi a ani na zádech neustupovala, na rozdíl od strachu, který se ve mě opět začal hromadit jako za starých časů.