Dragon slayer part 2 (mha)✔

61. Zlatý drak

Eri mi ošetřila ty nejhorší rány a společně jsme si pak taky sedli k našim věcem. ,,Bakugo ? Co přesně se stalo s Kirishimou ?" Zeptala se po chvíli a já si jen povzdechl. ,,Prostě se zase dostal do problémů kvůli mě. Jsem neschopný ho zachránit..." ,,Kiri by určitě nechtěl aby jsi byl smutný. Má tě rád a proto tě zachránil." Usmála se povzbudivě a i já se mírně pousmál. ,,Asi máš pravdu."
Zaslechl jsem uchechtnutí z Dekuovi strany. ,,Nějaký problém nerde ?" Zavrčel jsem a on si dal ruce do obrané pozice. ,,Ne, vůbec ne. Jen mě překvapuje jak jsi na ní hodný." ,,Ona není tak moc k ničemu jako ty." Zavrčel jsem uraženě a odvrátil pohled.

Endevor se ze mě snažil ještě chvíli vytáhnout nějaké informace, ale to ho po chvíli mého mlčení omrzelo. Doslova mě odhodil na Todorokiho a rozhlédl se kolem. ,,Teď všichni vypadněte. Hraničáři, leťte najít Dabiho a přiveďte mi ho sem." Zahřměl a ze slůje vyletělo několik draků. Nikdo tu nezůstal, až na mě a Todorokiho. Ten nepravidelně oddechoval a já byl celý polámaný. A to myslím doslova, necítím pravou nohu a stoprocentně mám zlomené nějaké to žebro. Když jsem se pokusil nadzvednout, bolest se ještě víc zhoršila, takže jsem jen bolestně zakňučel. Všiml jsem si jak se endeavor rozešel k nám a ruce mu vzplanuly. Na tváři měl šílený úšklebek a já se začínal modlit, abych tohle vůbec přežil. Radši jsem zavřel oči a jen čekal na ránu, jelikož i kdybych nebyl na pokraji svých sil, furt jsem měl stuhlé tělo kvůli tomu sajrajtu, který do mě píchla Toga. Co mě ale překvapilo bylo, když se z ničeho nic ozvala obří rána a následné zařvání. Překvapeně jsem se podíval před sebe a spatřil obřího zlatého draka, jak v podstatě zašlápl Endeavora. Vyjeveně jsem to pozoroval, dokud vedle mě někdo nepřistál.

Ucítil jsem lehkou bolest hlavy, nebylo to nic příjemného, ale ani bolestivého. Taky jsem tušil že to je z druhé strany, což znamenalo jediné. Pouto mezi mnou a Kirishimou se pomalu vrací. Nebo jsem v to alespoň doufal. Zajímalo by mě jak na tom s Todorokim jsou, jestli jsou spolu, v bezpečí, nebo jestli je už našel Aizawa. Deptá mě nic nevědět.

Endeavor z ničeho nic nabral svou dračí podobu a tím odhodil toho zlatého. Stáli naproti sobě a navzájem na sebe výhružně vrčeli. Aizawa se změnil v člověka a hned přiběhl za mnou. ,,Ejiro, jsi v pořádku ? Můžeš chodit ?" Zaptal se když se mi podařilo za jeho pomoci posadit. ,,Nemůžu se hýbat. Něco mi píchli do žil a já se nedokážu ovládat." Aizawa jen něco zabrblal a já sklouzl pohledem na dva draky, kteří se stále nehli z místa. ,,Musíme odsud vypadnout." Řekl černovlásek a podíval se na Todorokiho. ,,Příště zůstávám doma." Hlesl a změnil se v draka. Mě vzal do zubů a do pařátů vzal Todorokiho tělo. Ten byl o trochu menší a taky vyhublejší, ale i tak musel vážit pár tun. Aizawa vzlétnul a tím si získal pozornost Endeavora, po kterém ve chvíli nepozornosti skočil ten zlatavý drak, co přišel právě s Aizawou.