Dragon slayer part 2 (mha)✔

51.shledání

,,Musíme jít !" Řekl jsem vážně, ale on mě prostě ignoroval. Už mě fakt vytáčel. Prostě jsem si stoupl k němu a jednu mu flákl. ,,C-Co to děláš ?!" ,,Kurva snažím se ti pomoct ! Ty tady řveš že jsou v nebezpečí, ale místo toho aby jsi jim pomohl tady brečíš ! Copak ty toho magora nechceš vidět ?" Koukal na mě se slzama v očích, ale pak si je setřel. ,,Máš pravdu." Hlesl a já se snažil spolknout jakoukoliv arogantní poznámku. ,,Fajn. Tak jdeme."

Seděl jsem s Midoriyou a koukal jsem dál do chodby. Něco se mi nezdálo, ale stejně jsem nic neviděl, neslyšel a ani necítil. Normálně bych to nechal být, ale Katsuki nezněl zrovna v pohodě když mluvil o hraničářích. ,,K-Kiri..." Ozvalo se tiše a já se překvapeně podíval na zelenovláska. Měl mírně otevřené oči a lehce se pousmál, zatímco já byl přímo nadšený z toho, že se vůbec probudil. ,,Midoriyo ?! Bože jsem tak rád že jsi se konečně probral." Hlesl jsem a víc jsem si ho k sobě přitáhl. ,,K-Kde...Jsme ?" Zamumlal a pak si odkašlal. ,,V jedné utajené šachtě. Todoroki s Bakugem tu budou každou chvíli." Při vyslovení Todorokiho jména se jeho úsměv ještě trochu protáhl. Chtěl něco říct, ale já ho zastavil. ,,Měl by jsi se šetřit..." Prohodil jsem a víc jsem ho posadil. Z opasku jsem si odepnul menší lahev vody a přiložil jsem mu jí k puse. ,,Koukej se napít, potřebuješ se vrátit do normálu."

,,Je vzhůru." Řekl z ničeho nic půlenec když jsme probíhali jednou z posledních částí tohoto podzemí a usmál se. Ani jsem nepotřeboval vědět víc, bylo mi jasný o kom mluví. Konečně se nám podařilo dostat až k poklopu. Kiri jdeme dovnitř, jste hned na kraji ? "Jo, Midoriya už je i vzhůru." To víme. S Todorokim jsme naposledy zkontrolovali prostor a on následně  ten poklop otevřel.

Nemohl jsem se dočkat až ho uvidím. Otevřel jsem ten pitomý poklop a skočil dolů. Než jsem se nadál, skočil po mě Izuku. ,,Izuku..." Hlesl jsem a pevně jsem si ho k sobě přitiskl. ,,S-Shouto." Zachraptěl mi do ramene a jelikož jsem cítil jak se celý klepe, opatrně jsem se i s ním v náruči posadil. ,,Tak strašně moc tě miluju, tohle už mi nikdy nesmíš udělat, rozumíš ?" Řekl jsem se slzama v očích a trochu jsem se odtáhl, abych na něj viděl. ,,J-Jo...Taky tě m-miluju." Zachraptěl a já mu setřel slzičky, co mu tekly po tváři. Měl černé pytle pod očima, popraskané rty, na každém odhaleném kousku těla jsem viděl modřiny a o zaschlé krvi ani nemluvím. ,,Je mi to tak moc líto." Hlesl jsem a rozbrečel jsem se mu na rameni. Měl bych tu být jeho psychická podpora, ale já tohle nedávám. Zabiju otce, zabiju každého kdo se ho jen dotkl, kdo se na něj jen křivě podíval ... Zabiju je. ,,Chyběl jsi mi." Pošeptal vysíleně a s úsměvem na tváři zavřel oči. ,,M-Midoriyo ?!" ,,Neboj se, je jen unavený. Klimbal mi tu celou dobu, ale řekl že chce počkat na tebe." Oznámil Kiri sedící na Bakugově klíně a mě se trochu ulevilo. V klidu jsem ho začal hladit ve vlasech a my tři začali probírat jakým způsobem zdrhneme.