Dragon slayer part 2 (mha)✔

6. První část

Celý včerejšek jsme blbli a vrátili se do hradu až kolem půlnoci. Oba jsme hned spadli do postele a usnuli ještě v oblečení. Ráno mě probudilo bouchání na dveře, zatímco Kiri se jen s mlasknutím otočil na bok a spal dál. Ještě se zavřenýma očima jsem se odebral ke dveřím. Za nima stál kupodivu Deku, vypadal celkem nervózně. ,,Deku..." Zavrčel jsem tiše a prohrábl jsem si vlasy. ,,Kacchan, T-Todoroki sice říkal ať vás nechám... Ale už by jste měli vstávát. Je šest a od sedmi už se všechno připravuje. J-Já se chtěl omluvit za Todorokiho a toho že jsem se tě nezastal..." Chvíli jsem si jen tak prohlížel jeho utrápený obličej, ale nakonec jsem si jen povzdechl. ,,V Pohodě. Díky za probuzení." Řekl jsem a následně jsem mu zabouchl dveře před nosem.

Probudil mě Bakugo co zrovna mluvil s Izukem. Překvapilo mě že byl na něj tak "milý", což podle jeho zaraženého výrazu, když Bakugo zavíral dveře taky nechápal taky. ,,Dobré ráno..." Zachraptil jsem a Bakugo se na mě překvapeně podíval. ,,Ahoj.." Zabručel a zalezl si zpátky do postele. Lehl si ke mě a vtáhl si mě do objetí. Hlavu mi zabořil do ramene a vyčerpaně vydechl, z čehož mi naskočila husina. ,,Ještě se mi nechce vstávat..." Pronesl jsem a Bakugo souhlasně zabručel. ,,Tak ještě pět minut." Řekl jsem spokojeně a ještě trochu jsem se k němu nalepil.

Asi po deseti minutách co jsme se jen tak váleli jsem se fakt dokopal vylézt z postele. ,,Tak už vylez ať to stihneme." Řekl jsem a zmizel jsem v koupelně. Moje vlasy vypadaly hrozně. Mořská sůl jim nesvědčí. ,,Zlatooo ?" Otočil jsem se za Kirim který vykukoval ze dveří. ,,Co chceš ?" ,,Teď mě tak napadlo...Nejsi náhodou v kontaktu s Denkim ? O našem pláně ví, ale co když půjde první na řadu on..." ,,Kiri už jsem ti říkal že na řadu se první vecpu já s Dekuem. Dneska nemám v plánu koukat na žádné umírající draky." Oznámil jsem a následně jsem si opláchl obličej ledovou vodou. I když si to nechci moc přiznat, mám nervy. Jakože, fakt celkem velký.

Cítil jsem z jeho strany nervozitu, ale vůbec jsem se mu nedivil. Nechci aby to dopadlo špatně, i když je jasné že nemůžeme očekávat obrovské nadšení a pochopení. Přešel jsem k němu a objejmul jsem ho zezadu. ,,Bude to v pohodě, neboj."

*Todoroki*

,,Nechápu proč jsi tam šel." Zabručel jsem, když se Izuku vrátil do pokoje. ,,Protože to od nás bylo prostě hnusný. A měli bychom vyrazit. Nevím jak Bakugo, ale já mám ještě práci. A jestli tě budu muset ještě nasedlat, tak to na nějakou tu chvíli bude. Na, hoď si na sebe tohle." Řekl a mezitím po mě hodil nějaký oblek. Na ten jeho důvod jsem neměl co říct. Stále jsem na Kiriho trochu naštvaný, ale oproti Bakugovi to není vůbec nic. ,,Doufám že to dneska všechno klapne, fakt mám z toho nervy." Oznámil jen tak do vzduchu a nervózně si prohrábl vlasy. Já opustil své místo u okna a přešel jsem k němu. ,,Neboj, všechno bude v pohodě, budu tam s tebou a nic se ti nestane."

*Izuku*

,,Heh, víc se bojím o tebe než o sebe." Pronesl jsem upřímně a zabořil jsem mu hlavu do hrudi. ,,Neboj se, všechno je perfektně naplánované." ,,Jo já vím, ale vždycky se může něco porazit..." A v mém případě fakt doufám že dneska proběhne všechno tak jak má.