Dragon slayer part 2 (mha)✔

84.Konec

✨o pět let později✨
⏭
(

Jakékoliv fotky podobnosti s filmem Jak vycvičit draka jsou naprosto vyloučené 🙃😅)

Probudilo mě jemné šimrání pod nosem. Ohnal jsem se se té věci co narušovala můj klidný spánek a mírně se pousmál, když jsem zahlédl svého blonďatého snoubence. Ano, slyšíte správně. Je to pár dní dozadu co mě Bakugo požádal o ruku a já tomu stále nemůžu uvěřit. ,,Dobré ráno." Zachraptil jsem a on se mírně ušklíbl. ,,Co ? Něco jsem provedl ?" Zamumlal jsem a on se zasmál. ,,Ne, jen se divím že ještě nejsi na nohou. Copak jsi zapomněl kam máme dneska namířeno ?" Můj rozespalý mozek se snažil vstřebat co je vůbec za den a pak jsem nadšeně vystřelil do sedu. ,,Ta škola !" Vyjekl jsem nadšeně a i on se zaculil. ,,Jop, tak pojď už. Všichni na nás čekají."

Přesně před půl rokem jsme s Kirim přišli na nápad, jak ještě víc zlepšit komunikaci mezi lidmi a draky. Za ty roky se draci a lidé docela spřátelili a to ne jen v našem království. Deku s Todorokim žijí v Pustinách, které se změnili k nepoznání. Je to opravdu šílené, ale od doby co jsem zjistil že je Kirishima drak, se můj život změnil k nepoznání. Dračí hry se staly každoroční tradicí a také na konci každého ročníku symbolicky upalujeme obří slaměnou sochu, které se samovolně říká Endeavor... Kdy by to byl řekl, že jo ? Třeba mě se tahle tradice líbí nejvíc. Teď ještě k té škole. Každým rokem přibylo víc a víc lidí, kteří se spojili s draky. Problémy ale začali tak, že dost lidí toho zneužívalo, draků se bálo, nebo naopak, draci se báli lidí. Já, Kiri, Shinso, Denki, Mic, Aizawa a dokonce i Eri, jsme se rozhodli, že uděláme místo, kde se draci i lidé můžou o tom druhém něco málo naučit. Dneska je konečně vše připraveno a my to tam letíme zajistit. A ptáte se kde to místo je ? Na ostrově, kde probíhal i náš trénink. Největší problém teda bylo vypudit většinu berušek, jelikož poslouchat keci těch okřídlenců o tom, že je ti brouci sežerou, se mi fajt nechtělo.

,,Baku, tak pohni ! Přece tě ten včerejšek tolik nezmohl..." Zaprovokoval jsem, ale to už stál nalepený na mě s rukama na mém pozadí. ,,Spíš si říkám že to tebe nijak neunavilo, když máš takovéhle keci." Zavrněl mi do ouška, které následně skousl. Rád ho takhle provokuju, protože se to většinou zvrhne v něco víc, ale dneska na to nemáme čas. ,,No myslím že si to večer můžeme sjet znova, co myslíš ?" Nadhodil jsem s úšklebkem a ten se na tváři objevil i jemu. ,,Večer si dělejte co chcete, ale než si to tady na chodbě rozdáte, měli by jste pohnout. Všichni na vás čekáme." Řekl Denki, který se tu z ničeho nic objevil, a pak se zamáváním zmizel za rohem. ,,Já mu dám "než si to tady rozdáte"..." Zavrčel Bakugo a rozešel se za ním. Já se jen uchechtl, zavřel dveře od pokoje a vydal se za nima.

Dnešek bude dalším krokem ke splnění mého, vlastně i Bakugovo, snu. A já si ho už nenechám ničím překazit, jelikož za sny by se mělo stát. A já osobně mám tři sny, které si postupně plním. Být šťastný s Bakugem, zařídit, aby se lidé a draci měli rádi a nakonec... Ne, to je tajemství a říkat vám ho nebudu, pak by se to nemuselo splnit. Ale doufat se musí dál...

***
A máme tady konec, ani nevím jestli být rada, nebo ne 😅 Jenom na tomhle díle mám 12k přečtení, což prostě nechápu, ale je to pecka ^^✨💕
Chtěla jsem vám poděkovat za každý hlas, komentář, nebo právě jen přečtení, které mě ke všemu motivovalo. Doufám že se časem uvidíme i u dalších mých příběhů ^^ Mějte se krásně 💕