Dragon slayer part 2 (mha)✔

45.Nový plán

Todoroki se sice probral z toho šoku, ale i tak brečel. Nikdy jsem ho takhle neviděl, byl vystrašený a zlomený zároveň. Bál jsem se ho zeptat na to co se stalo, ale to za mě udělal Bakugo. ,,O-On...Trpí...J-Jen kvůli mě." Vykoktal mezi vzlyky a já ho pohladil po tváři a tím mu setřel slzy. ,,Todoroki, není to kvůli tobě." ,,J-Jasně že j-jo ! S-Sám to říká." Tohle je blbost. ,,Midoriya by tohle nikdy neřekl, vždyť to musíš vědět lépe než kdokoliv jiný." Řekl jsem vážně, ale povzbudivě zároveň. ,,Ten pitomec je do tebe zabouchnutý. Něco takového by nikdy neřekl." Prohodil Bakugo a já se trochu pousmál. Tomuhle se říká povzbuzování, fakt že jo. ,,A-Ale...J-Já ho slyšel." Hlesl rozklepaně, ale to už jsem se k němu natáhl a přitáhl si ho do objetí. Rozbrečel se ještě víc a přivinul se ke mě. Naposled jsem ho takhle viděl po ztrátě jeho bratra. Také byl v tu dobu emocionálně úplně na dně.

Jsem rád že je tu Kirishima, protože já bych fakt nevěděl co dělat s někým v jeho stavu. Nevím co se té brokolici stalo, ale tyhle reakce jsem nečekal, nebo... Lépe řečeno, doufal jsem že nenastanou. Můj pohled spadl na Todorokiho sedřené lokty a odebral jsem se k našim věcem pro obvazy a mastičku. Také jsem na sebe ještě hodil jednu teplejší vestu, jelikož mi začínala být pěkná kosa. ,,Todoroki, jenom ti ošetřím ty rány. Dej sem ty ruce." Zabručel jsem a on udělal o co jsem žádal.

Todoroki mi stále seděl v náručí a nechával se ošetřit od Bakuga. Tohle mi nějak nehraje. Očividně se s Midoriyou musel nějak spojit, ale myslíš že by mu řekl něco takového ? "Ne, Deku by to nikdy neřekl ani mě, natož Todorokimu." Souhlasím. Muselo se něco stát a určitě v tom má prsty Endeavor. Musíme se k němu dostat co nejrychleji. "Asi tak. Tomu bastardovy uříznu palici jestli se něco podělá ještě víc." Zabručel a já se mírně pousmál. Je hezké vidět že ti na něm alespoň trochu záleží. "Záleží ?! Na něm ?! Ts...Nenech se vysmát ! Je to idiot... Jen pak nechci mít na krku jeho smrt." Jak myslíš ...

Bakugo mi ošetřil rány a pak odnesl všechny věci zpátky do brašen. Furt jsem se třásl při pomyšlení na mého Midoriyu. Něco uvnitř mě mi říkalo, že to není tak úplně pravda, ale vím jaký je můj otec. ,,Shouto...Jestli ho chceme zachránit, musíme hned. Jsi schopný letět ?" Zeptal se Kiri a já kývl. Sice mě bolelo celé tělo, ale Izuku byl v nebezpečí. Už teď jsme čekali víc než je zdrávo. Dneska to bude čtvrtý den co je pryč a já mám strach, že už teď je moc pozdě. ,,Fajn. Podle všeho bude přesně za dvě minuty prolétat stráž kolem tamté skály. Rozestupy mezi hlídkami jsou dlouhé deset metrů. Budeme muset proletět hradby a dostat se až k nejbližšímu výstupku. Musíme ale počítat i s hraničáři. Ty nevím kde zrovna budou, jelikož jsou to draci, jejichž rozpoložení se každý den mění. Cítím Midoriyovu přítomnost jen velmi slabě, ale je přesně tam, kde jsem si myslel že bude. Jakmile se tedy dostaneme pod skálu, změníme se v lidi. Zaprvé to bude nenápadnější a zadruhé vím o tajné cestě. Bude to bezpečnější."