Dragon slayer part 2 (mha)✔

55.

Ten popálenec odešel i s tou blondýnou a ten modrovlasý chlap zůstal s námi. Nemohl jsem si pomoct, ale byl jsem si jistý že pach tohodle draka už jsem někdy cítil. Museli jsme se už někdy vidět. ,,Jsem si jistý že lidi budou mít o to princátko zájem ... Ale nejsem si jistý, jestli to tak bude i u dračího pána... Přeci jen... Drak co zradil vlastní slůj, dal přednost lidem před vlastním druhem, dvakrát, no a dovršil to poutem mezi drakem a lidským červem." Uchechtl se a já jen zavrčel, nemohl jsem si už dovolit otevřít pusu, ale lezl mi krkem. Z ničeho nic se rozešel mým směrem a zastavil se těsně u mě. Rukou mi podebral hlavu a tím docílil toho, že jsem se mu musel koukat přímo do očí. ,,Jsi stejně k zahození jako každý z tvé slůje." Zavrněl s ušklebkem, ale já využil jeho blízkosti a nechal jsem si pomocí své schopnosti zpevnit čelo. Modrovlásek schytal takovou ránu že se zakymácel a ustoupil několik kroků dozadu. Konečně ten jeho úsměv opadl. Z čela mu začal stékat drobný pramínek krve a já se trochu pousmál.

Musel jsem se ušklíbnout když mu dal Kirishima hezkou hlavičku. ,,Jestli je k zahození Kiri tak by mě zajímalo jak jsi na tom ty." Uchechtl jsem se a on mě jen propálil pohledem. ,,Vám ten smích brzo přejde. Jen se nebojte. Jsem zvědavý jak dlouho vydržíte vidět toho druhého trpět." Zavrčel a následně odešel. ,,Kiri ! Můžeš se dostat ven ?" Jen záporně zavrtěl hlavou a smutně se na mě podíval. ,,Nedělej na mě tyhle oči, není to tvoje chyba. Vypadneme odsud a celý týden se budeme poflakovat, ano ?" Nabudil jsem ho a on se mírně pousmál. Bylo divné ho skrz pouto necítit, zvykl jsem si na jeho přítomnost, perverzní narážky, nebo střelené nápady. Napadlo mě jak se pravděpodobně dostat z pout, takže jsem se snažil rozhoupat.

Bakugo se z ničeho nic začal na té židli houpat. Došlo mi čeho chce docílit, ale já se spícím Midoriyou jsme byli přivázáni k šutru. Podařilo se mu rozhoupat na tolik, že se převrátil a i s tou židlí spadl na zem. Ta se rozlomila na několik kusů a rána probrala zelenovláska vedle mě. Bakugo se sesbíral ze země a sundal si z rukou provazy, které díky rozlomené židli povolily. Když se ujistil že nikdo nejde, rozeběhl se k nám. ,,Hned ti to sundám..." Zamumlal a začal se starat o ten podělaný náhubek. ,,Kacchan...Kde je Todoroki ?"_ Hlesl tiše Midoriya a Katsuki se na chvíli zarazil. ,,Hlídá okolí, pak se sejdeme až budeš ty v bezpečí." Řekl, ale myslím že mu Midoriya tuhle lež neuvěřil. Konečně něco cvaklo a náhubek povolil. Jakmile ho Katsuki sundal, tak jsem si ulevně oddychl. ,,Teď ruce, Modoriyu a rychle pryč." Řekl jsem, ale to už Bakugo vytahoval svojí dýku z jedné z bot a začal se starat o provazy. Jedna věc mě ale furt trápila. Myslel jsem že se nemůžu s Bakugem spojit kvůli tomu kusu železa na hlavě, ale já ho furt necítil. Jakmile ty provazy přesekl, odběhl k zelenovlasému chlapci, který měl slzy v očích. ,,Co je ?" Odsekl Bakugo a i jeho provaz dopadl na zem. ,,T-Todoroki ... C-Cítím strašnou bolest." Řekl přiškrceně a chytil se za srdce. ,,Musíme vypadnout, Midoriyo, skoč mi na záda !" ,,A-Ale Todo-" ,,Pak pro něj zajdeme, ale ty si teď pohni !"Řekl Bakugo a dotáhl ho za mnou. S blonďákovo pomocí na mě naskočil a my se rozeběhli pryč, jenže sotva jsme vyběhli, zarazil nás ten popálenec s blondýnou. ,,Ale ale... Copak to tu máme..."