Dragon slayer part 2 (mha)✔

8.brnění

Už teď se to tu hemžilo lidmi, železo o sebe cinkalo a napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Vždycky jsem na to shlížel z vrchu a přišlo mi to všechno perfektní, ale až teď vidím jaký fofr to obnáší a co všechno to stojí. ,,Kacchan !" Otočil jsem se za usměvavým Dekuem co ke mě zrovna běžel. ,,Denki, Uraraka, Sero a Mina už na nás čekají. Musíme si pro brnění." ,,Hm... Už jdu." Řekl jsem otráveně a odebral jsem se za tím natěšeným pošukem. Parta děcek čekající před dočasnou kovárnou na nás, asi hlavne na něj, už z dálky mávala a já si jen povzdechl. Tohle bude dlouhý den.

*Izuku*
Spokojeně jsem doběhl vedle Uraraky, která se sice neúčastní soubojů, ale vypomáhá zraněným. Nikdy nevíte co se tady může stát. Sice už tu bylo za ta léta plno vážných zranění, ale draci jsou vždycky paralyzováni, pokud je to opravdu vážné. I tak ale každoročně dojde k drobným popáleninám, nebo úrazům. ,,Ochako, budeš to moc sledovat, nebo budeš muset být jen tady ?" ,,Táta to prý vezme dokud budete bojovat vy. Jste moji přátelé, takže vás chci vidět a zároveň být po ruce, kdyby se cokoliv pokazilo." ,,Jsi zlatá." Zaculil jsem se a ona trochu zčervenala. Už od mala vím že se jí líbím, ale momentálně už má... Jaksi smůlu.

Bože to jsou keci... ,,Nevím jak vy, ale já jsi jdu pro věci." Oznámil jsem otráveně a prošel kolem nich. Uvnitř mě hned pozdravil ten samý dědek jako před pár dny a hned mi začal říkat nějaké ty blbosti o brnění. To mi během toho podal a já si ho s drobným úsměvem prohlížel. Sice je ten dědek nehorázně otrávený, ale odvádí úžasnou práci. Lehké, ale přeci jen tvrdé brnění rudé barvy se mi lesklo v náručí a já si ho, společně s mečem z oceli a rudou rukojetí, začal odnášet ven. Sotva jsem vyšel ven, nacpal se tam Deku. Jelikož nás na ceremoniál začnou vyvolávat za necelou půlhodinu, rovnou jsem si to brnění oblékl. Sedělo mi fakt perfektně. Deku po chvíli vylezl v bílé zbroji, na které byly na různých místech rudé ornamenty značící plameny. Také to nevypadalo špatně. Brnění co nosíme se vždy odráží v drakovi, proti kterému stojíme. Jenže ta brnění se vyrábí dlouho, takže já to mám v barvách Kiriho a Deku v barvách půlence, jelikož nikdo nečekal, že by utekli.

*Izuku*
Ta zbroj vypadala úžasně. Kacchan se to možná snažil nedávat najevo, ale šlo poznat že je s tou zbrojí nadmíru spokojen. Denki vylezl v tmavě fialové zbroji, má mít draka co využívá zvuk, upřímně jsem to moc nepochopil. No a pak už jsem nemohl sledovat kdo jak vypadá, protože přišel jeden chlápek ze stráží a oznámil, že se máme jít zapsat a potvrdit tak naši účast. Proto jsme se my tři, prozatím jediní hotový, odebrali na své místo. Mám nervy na pochodu, ale jde vidět že nejsem sám. ,,Kluci ? Kde jsou vůbec Todo a Kiri ?" Zeptal se Denki a já se podíval na Kachana, který nevypadal jako kdyby se měl k odpovědi. ,,Jsou za stadionem, přiletí až jim dáme vědět." ,,Tak to jo, já jen doufám že to všechno klapne. Nechci nikoho zabíjet." ,,To mi taky ne Denki, proto doufáme že to všechno vyjde..."