Dragon slayer part 2 (mha)✔

80.

Blížíme se ke konci zlatíčka moje 😫
***

Celý den jsme se s Kirishimou váleli v posteli, musel jsem ho udržet ve hradě a navíc jsem stejně měl lenivou náladu. ,,...No a pak se ozvala rána a přistálo mu to rovnou na hlavě. Měsíc smrděl jak chcíplé sardinky, protože se odmítal umýt." Zasmál se Kiri a já s ním. ,,Bože to je idiot." Řekl jsem po záchvatu smíchu a přetočil se na bok, tak abych na něj mohl v klidu koukat. ,,No, je to můj bratr, takže ano, je to idiot." Uchechtl se a já jen zvartěl hlavou. ,,Hele, co se jít projít ? Celý den se válíme. Takhle se z nás stanou chodící koule." Optal jsem se, jelikož se pomalu blížil správný čas. ,,Fajn, můžeme. A nechceš se rovnou proletět ? Dlouho jsme nikde nebyli. Vlastně jsi říkal že se poletíme někam odpočinout." Navrhl a já se mírně pousmál. To jsem sice říkal, ale dneska to nepůjde. ,,Můžeme si někam zaletět zítra, ale dneska se mi chce jen tak projít."

Jelikož jsem se v noci celkem prospal a dneska jsme se fakt nedostali z postele, souhlasil jsem. Prošli jsme hradem a následně jsme se vydali do města. ,,Nepřijde ti, že je tady dneska nějak málo lidí ?" Prohodil jsem, jelikož hlavní ulice, kudy jsme právě procházeli, bývaly vždy přelidněné, ale dneska tu těch lidí bylo opravdu jenom pár. ,,Jako...Taky se mi zdá." Řekl nezáživně Bakugo a dál se rozhlížel. Já se najednou zasekl a závětřil. ,, Co je ?" Zeptal se a já se mírně zamračil. ,,Cítím Tetsua, Minu, Shinsa... Ale taky někoho jiného."

,,Jak jako někoho jiného ?" Zeptal jsem se nechápálavě a přemýšlel, jaké voloviny ti debílci zase vymýšlejí. ,,To já právě nevím. Ten pach je mi povědomí, ale zároveň ho neznám." Kiri se najednou zase rozešel, ale bylo ještě moc brzo. Nemohl tam ještě jít. Chytil jsem ho za ruku a on se na mě překvapeně podíval. ,,Půjdeme tudy, je to kratší." Řekl jsem a doufal, že mi to sežere. ,,Fajn..."

Po několika minutách, co se mi ten divný pach stále oddaloval, jsme došli na konec slepé uličky. ,,Jejda... Asi jsme se trochu ztratili. Už si to tu moc nepamatuju, sem zrovna moc nechodím, muselo to být o ulici vedle." Zasmál se Bakugo a nervózně se podrbal ve vlasech. ,,Žádný problém." Řekl jsem, nechal jsem si nárůst křídla a jeho vzal do náruče. ,,N-Ne Kiri ! Tady ne !" ,,Stejně o mě všichni vědí." Prohodil jsem a následně jsem vyskočil do vzduchu. Přelétl jsem tu debilní zeď a rovnou vylétl na střechu domu.

,,Kiri, Kiri tak stůj sakra !" Neposlouchal mě, furt šel zasněně dál a ignoroval mě. ,,Ejiro !" To už zabralo. Věnoval mi takový zvláštní pohled a já si povzdechl. ,,Zaprvé, koukej slézt z té střechy dolů. Zadruhé mě pak polož a nech si něco vysvětlit !"

Trochu mě překvapilo že na mě vyjel tímhle způsobem, ale nakonec jsem s ním teda sletěl na zem a pustil ho. ,,Tak a teď poslouchej. Mám pro tebe překvapení, ale musíš mě poslouchat a řídit se tím co říkám, ano ? To co cejtíš můžeme zkontrolovat později." ,,Překvapení ?" Zahuhlal jsem a nechal jsem se jím obejmout. ,,Jo, tak mě nenuť být na tebe hnusný a pojďme pokračovat v procházce, jo?" ,,Fajn..."