Dragon slayer part 2 (mha)✔

46.První část plánu

,,Je tu ale ještě jedna věc, kterou musíme udělat." Oznámil Todoroki po dokončení svého plánu a podíval se na mě. ,,A co jako ?" ,,Nevím jestli to víš, ale lidé mají zvláštní zápach, který draci snadno rozeznají..." ,,Ne ! Zase to bahno ne !"(Kdyby si někdo nepamatoval o čem mluvím, je to v kapitole 18. v prvním díle ^^) Zakňučel jsem a složil jsem si hlavu do dlaní. ,,Tak už očividně víš co myslím." Uchechtl se Todoroki a s ním i Kirishima. ,,Jo, řekneme že už s tím zkušenosti má..." Oznámil rudovlásek a já ho propálil očima. Takže bude zase smrdět jak měsíc staré ponožky vymáchané ve zkaženém rybím tuku...Nádhera.
Todoroki se zvedl a odešel k nedaleké skalce. ,,Kiri já to na sebe nechci..." Zašklebil jsem se a on se mírně pousmál. ,,Neboj, nebude to na dlouho. Hned jak vypadneme tak se budeš moct umýt, slibuju." Jen jsem svůj škleb ještě víc protáhl. Už jenom to, že to na sobě budu muset mít je opruz.

Vypadal opravdu nadšeně, ne že ne.
Todoroki přišel s plnou hrstí toho maziva a plácl mu trochu na tvář. Bakugo znechuceně zaprskal a vypadalo to že brzy hodí šavli. ,,V pohodě ?" Uchechtl jsem se, ale to mě vražedně propálil pohledem. ,,Nesnáším draky, fakt že jo." Zabrblal když si ten humus rozpatlával po tváři. ,,No jo ty můj miláčku, taky tě strašně moc miluju." Zacukroval jsem ale to už do mě bez zájmu strčil a já se rozplácl na zemi...Doprovázený Todorokiho smíchem. Bylo fajn vidět ho zase s úsměvem na tváři.

Jsem celý špinavý, smrdím a on se ještě bude smát, ten si to odskáče... ,,Hele vy dva, měli by jsme letět. Copak jste zapomněli proč jsme tady ? Koukejte se změnit ať už to máme z krku." Nařídil jsem a oni bez keců poslechli. Naskočil jsem na Kiriho a oba pak vzlétli. Sedlo jsme nechali na kraji útesu, jelikož se stejně bude Kirishima každou chvíli měnit. Já si vzal jen pár důležitých věcí s sebou. Naštěstí vše krásně vycházelo, takže jsme rychle prolétli hranice a nenápadně jsme se dostali pod nějaký skalní převys. Bylo to přesně tak, jak to Icyhot popisoval. Já seskočil z Kiriho a oba dva zase nabrali lidskou podobu, jen si nechali křídla. 

Pro jistotu jsem se ještě pořádně rozhlédl, ale nikoho jsem neviděl. Hraničáři by byli momentálně největším problémem. Otec si s jejich výběrem dává opravdu záležet a jsou to nejlepší bojový draci od nás. ,,Tak pojďte." Řekl jsem a následně jsme se všichni rozeběhli podél zdi až k jisté propadlině. Skočil jsem do ní a ti dva hned za mnou, jen s tím rozdílem, že Kirishima držel blonďáka za ruku. Všude byla tma, takže jsem si nechal vzplanout ruku a tím to tu osvětlil. Jelikož se většina draků neumí změnit do naší velikosti, je to tady podle všeho nehlídané a neprozkoumané, ale já to tady znám nazpaměť. Jako malý jsem sem utíkal po bratrově zmizení. Už si pro tebe jdu Midoriyo...vydrž to ještě chvilku prosím. Slibuju že už tě nikdy nenechám trpět...