Dragon slayer part 2 (mha)✔

49.

Chvíli mi trvalo než jsem se odhodlal projít těmi dveřmi, ale tak nakonec jsem polezl dírou v nich a celý jsem stuhnul. ,,Deku..." Zamumlal jsem přiškrceně a rozeběhl se k němu. Ležel nahý, promrzlý a hlavně celý pomlácený v rohu téhle prohnilé místnosti. Navíc měl na krku železný obojek, který byl propojený tlustým řetězem ke stěně cely. Jelikož jsem ho už nahého viděl, bylo mi to jedno, ale z těch ran se mi dělalo zle za něj. Kleknul jsem si k němu a lehce ho poplácal po tváři. ,,Deku, no tak ... Ts.." Pro jistotu jsem mu zkontroloval tep, který jsem naštěstí nahmatal. Jeho dech byl nepravidelný a tělo se mu klepalo. Sundal jsem ze sebe plášť a celého ho do něj zabalil. Snažil jsem se nějak rozpojit tu podělanou věc na jeho krku, ale bylo to marný. ,,Deku koukej se probrat." Hlesl jsem a následně jsem ucítil slzu na své tváři, kterou jsem hned setřel. Skrz pouto a zároveň zvuky z venku jsem usoudil že se dobojovalo, takže jsem zavolal Kirishimu. Radši jenom jeho, protože kdyby Todoroki viděl Midoriyu v tomhle stavu, asi by se zbláznil.

Todorokimu jsem pokynul hlavou ke vchodu, aby zase hlídal. Nejspíš to bral tak, že Bakugo zelenovláska stále nenašel. Já se rozletěl za Bakugem. Těsně před celou jsem se změnil v draka a vešel jsem dovnitř. Při pohledu na zakrváceného zelenovláska se mi udělalo mdlo. Todoroki ho nesmí vidět v tomhle stavu. ,,Dýchá ?" ,,Jo, ale je promrzlý na kost. Nemusí to už dlouho vydržet, musíme vypadnout dokud to jde." Řekl blonďáček a já souhlasně kývl. ,,Hlavně musí do tepla. Vezmu ho a půjdu s ním do těch chodeb kudy jsme přišli. Není to nic moc, ale furt lepší než tohle." Prohodil jsem, když jsem si klekl vedle nic a přejel po tváři promrzlému Midoriyovi. ,,Půjdeš pro Todorokiho, ale pokud bude bojovat, zdrhneš. Je ti to jasný ?" Řekl jsem, ale on se na mě zamračil. ,,Jsem schopný bojovat !" ,,Já vím, ale mám o tebe strach. Už i ty jsi děsně promrzlý a klepeš se chladem. Tohle není místo pro lidi. Navíc jsou tihle draci nebezpeční a já tě nebudu moct bránit."

Jen jsem si naštvaně povzdechl, ale nakonec jsem souhlasil. V tomhle stavu bych možná jednoho, nebo dva slabší draky zvládl, ale víc určitě ne. ,,Fajn, vem ho pryč. Deku musí být v bezpečí." Kirishima kývl, bez problémů přetrhl řetěz,  převzal si nehybného Dekua a ještě mi dal pusu. ,,Dávej na sebe pozor." ,,Klid." Uchechtl jsem se a on se pak rozeběhl pryč. Už je všechno za námi, není tu nic co by se mohlo podělat.

Něco je tu špatně, jde to všechno nějak jednoduše. Hlídkování před vstupem bylo v pohodě. Nikdo až na ty tři si nedovolil po mě vystartovat. Většina draků si drží hezky rozestup, což je přesně to co potřebuju. V jednu chvíli se na obloze vynořil velký bílý drak. Nejdřív jsem očekával problémy, ale pak jsem ho, lépe řečeno jí, poznal. Jakmile dračice dosedla na ledový povrch, všichni draci se uklonili. Já i má matka jsme se zároveň změnili do lidských podob a já se mírně pousmál. Dlouho jsem jí neviděl. ,,Ahoj matko." ,,Tak to byla pravda." Usmála se a popošla mým směrem. ,,Shouto, opravdu jsi utvořil pouto s tím člověkem ?" Zeptala se nejistě a já kývl. Chvíli si mě mlčenlivě prohlížela, ale nakonec si povzdychla. ,,Musíte rychle pryč."